Po škole ✔

16.

Přemýšlím o sobotě. O té nejkrásnější strávené noci s člověkem, který se nebál pro dobrou věc postavit i své drahé polovičce. Nad tím jak hezky mi s Cameronem bylo a také jak smutná jsem byla, když odjel po našem rozloučení.

Dumám nad tou vzpomínkou již druhý den, ale stále sama sobě nemohu připustit, že se to už nikdy nezopakuje, jelikož má přítelkyni. 

Náhle mě z přemýšlení o něm vytrhne Tom slovy. ,,Rita je báječná! Musím ji dnes určitě pozvat na rande."

Chvilinku čeká na odezvu, ale ta nepřijde, protože jsem se mezitím vrátila ke své původní činnosti. Drkne mě do ramene loktem a řekne: ,,Ty se zlobíš? Promiň, že jsi potom byla celý večírek sama. Mohla ses k nám přidat."

Svému nejlepšímu příteli jsem neřekla o situaci s Rachel. Ani o Cameronovi. O tom jak jsem s ním byla několik hodin na vyhlídce a mluvila s ním o všem, co nás zrovna napadlo. Říkám si, jestli bych mu to neměla říct. Tato otázka mi taky dlouho vrtá hlavou. Jenže nechci nic říkat, protože ani sama nevím, jaké vztahy mám teď s tím černovlasým klukem. Bylo to jen přátelské gesto? Jenom pomoc? Ve škole budeme dělat, že se neznáme?

Thomas si opět pokusí vydobýt mou pozornost lusknutím prstů. ,,Země volá Rose!" povídá u toho.

Párkrát zamrkám a zaženu všechny myšlenky. ,,Ehm, omlouvám se. Moc jsem se nevyspala." Což mimochodem říkám pravdu. Všechny ty události ohledně Rachel a Camerona mi dávají dost zabrat.

,,Přijdeš mi divná. Nejsi nemocná?" položí mi ruku na čelo a pokračuje s protaženými koutky, ,,asi ne. Horečku nemáš."

Chytá se mě ještě na něco zeptat, když v tom k nám přiběhne jedna holčina, Addison z vyššího ročníku. ,,Už jste slyšeli tu novinu?" vypískne nadšeně a u toho mám dvěma zároveň stiskne paži.

Vzájemně si s Tomem vyměníme nechápavé pohledy a opět začneme se zvědavostí v očích veškerou pozornost věnovat jí.

Ona se k nám víc nakloní a zapáleně vysvětlí. ,,Asi před patnácti minutami se na chodbě školy rozešel s Rachel Cameron Walker!" začne se nadšeně smát.

,,No a?" zeptá se otráveně Tom.

Já však na rozdíl od něj jen překvapeně vydechnu. ,,Cože?"

,,Jo, řvala na něj přes celou místnost, že toho bude litovat a pak naštvaně odešla," zachichotá se škodolibě a pak odběhne k dalším, aby jim tu novinku sdělila. 

 ***

Sedím ve vyprázdněné chodbě na lavičce. Normálně bych nyní měla hodinu dějepisu, jenže nám odpadla a tak tu čekám, než zazvoní na další. Využívám toho ticha na učení. Čtu si poznámky a podtrhávám důležité věci do testu.

,,Myslel jsem, že budeš tady," ozve se za mnou znenadání.

V rychlosti se otočím k dané osobě a spatřím Camerona. Tentokrát na sobě má černou volnou mikinu s kapucí, již si nechal přehozenou přes hlavu, modré rifle a tenisky.

Odvrátím od něj pohled a zahledím se do poznámek v sešitu. Zatímco zírám na napsaná slova, on si ke mně přisedne. Mlčky sedíme vedle sebe a jen očekává, kdy se na to zeptám. Po chvilce mě to ticho začne nudit. V jeho přítomnosti totiž skoro nikdy není klid a tak na to nejsem zvyklá. Nakonec se ale položím otázku, na kterou celou dobu mlčení čeká. ,,Je to pravda?" položím otázku tiše jako myš.

Vzhlédne od svých tenisek k mým očím a zvědavě zvedne pravé obočí. To s tou malou jizvičkou. Dělá, že neví o čem mluvím, proto se tentokrát optám konkrétně. ,,Že ses rozešel s Rachel?"

,,Ano, je," odvětí stručně a očividně se víc říct nechystá.

,,Proč?" podivím se a pokračuji, ,,vždyť jí chce každý. Pěkná postava, obličej, přímo královna krásy."

Neodpoví. Jen se mi svýma zelenýma očima podívá do mých a ani se nehne. Hypnotizuje mě pohledem, tou nevídanou barvou. Nejde z nich vyčíst jakákoli emoce. Smutek, vztek, prostě nic.

Poté pohled odvrátí zpátky ke svým botám. ,,Protože nikdo neviděl to co já." Takhle zní celá jeho odpověď, nic víc. 

,,Co tím myslíš?" pronesu nechápavě, i když mi tak nějak dochází, že naráží na sobotní večer.

Opět se zadívá na mě. Chvíli mlčí a já ho nechám. Vím, že si svou odezvu dobře promýšlí.

Nakonec to ale řekne. ,,Je schopna ubližovat nelidským způsobem a ještě z toho má potěšení."

Tím mi potvrdí, že naráží na mě. Znovu utichne. Slyším, jak nepravidelně dýchá. Asi mi to říkat nechtěl, ale ani mi nic nechtěl tajit. ,,Nechceš ke mně tuhle sobotu na večírek?" změní rázem téma.

,,Ehm, no, já," koktám nejistě. Po posledním zážitku se mi zrovna na žádnou párty nechce.

,,Neboj Rachel tam nebude. O to se postarám," usměje se povzbudivě.