Let me down slowly

Chci mu vyrazit dech

"Na koho čekáme?" zeptal se Minhyun po prozkoumání celého mého domu a rozplácl se na naší sedačce.

"Na Yoongiho," odpověděl jsem a nalil mu trochu vody, o kterou požádal před pěti minutami.

Najednou se ozval zvonek. Konečně byl tady. Zaběhl jsem Yoongimu otevřít a uvedl ho do obýváku.

"Pardon, že jdu pozdě. Proč jsme tady?" Yoongi se uvelebil vedle Mina a se zájmem se na mě podíval.

"Takhle... Jr má narozky a já mu chci dát naše první oficiální rande a chci mu totálně vyrazit dech."

"Vezmi ho na tu romantickou vyhlídku, co je kousek západně od konce města," navrhl Min.

"A pak ho z ní shoď," řekl Yoongi. Oba dva jsme se na něj s hrůzou v očích podívali.

"Chtěli jste mu vyrazit dech. Věř mi, že by se po tomhle už nenadechl," pokrčil rameny a a napil se Minové vody.

"Nemáš tam něco míň drastického?" zkusil to Minhyun a kousek si od něj odsedl s vyděšeným výrazem.

"Můžeš po něm jen něco hodit... Když se mu něčím tvrdým trefíš do zad, tak se taky nebude moct chvíli nadechnout."

"Dobře, to necháme jako záložní plán. Teď opravdu... Ta vyhlídka bez pádu nezní špatně. Ale chce to spojit nezapomenutelný zážitek a nádhernou romantiku."

"Pořád se cítíš špatně, že jsi se s ním rozešel a zničil mu šanci na nároďák?" ozval se znovu Yoongi a dopil Minovu vodu. Mina neopouštěl jeho výraz plný nejistoty a strachu a já na sucho polkl. Tak trochu měl pravdu. Pořád jsem si připadal jako naprostý kretén a chtěl jsem mu vynahradit romantiku za půl roku vztahu, kdy jsem se bál mu cokoliv oplatit.

"Tak nějak... Takže... Pomůžete mi?" S nadějí v očích jsem se na ně podíval a byl připravený odprosit je na kolenou. Yoongi se na sebe s Minem podívali. Pak se na mě oba dva s úšklebkem podívali a současně kývli.

*****

Stál jsem před Jonghyunovým domem a čekal, až mi někdo přijde otevřít. Všechno na nejlepší rande bylo už nachystané a všichni už byli na svých místech. Snažil jsem se neculit nadšením a držet si normální výraz.

Nakonec mi přišel otevřít Jae a řekl mi, že je Jong nahoře. Musel jsem se mírnit, abych nebral schody po dvou a nevběhl do jeho pokoje, jak jsem se na to všechno těšil.

"A co mám sakra říct Renovi?" ozval se za dveřmi naštvaný hlas Jrho.

"On to pochopí." To byl hlas rozhodně hlas jeho otce.

"Nepochopí. Ani já to nechápu. Nemůžeme se o tom pobavit jindy? Za chvíli by měl přijít a jdeme ven, takže bych si to docela rád užil," odsekl mu Jr. Rychle jsem se vrátil zpátky na schody, aby nepojali podezření, že jsem je poslouchal. Co bych nepochopil? Proč zněl tak naštvaně?

Dveře Hyuna se otevřely a vyšel z nich jeho táta. Pozdravili jsme se jen kývnutím hlavy.

Rozhodl jsem se, že si tím jejich rozhovorem nebudu lámat hlavu a pořádně si dnešek vychutnám. Těšil jsem se, jak se na to bude můj přítel tvářit. Můj přítel... To se mi moc líbí.

"Ahoj, zlato. Tak co je dneska v plánu?" usmál se Jr, když jsem vešel do jeho pokoje.

"Shodit tě z vyhlídky." Prostě jsem musel Yoongiho vtip použít a záměr byl splněn. Vážně jsem mu vyrazil dech.

"Cože to?!"

"Klid, zlato. Všechno bude fajn," zazubil jsem se vytáhl z kapsy kousek úzké látky, kterou jsem chtěl použít na zavázání jeho očí.

"Kurva. Můžu se předtím rozloučit s rodinou? Prosím. Chci jim říct poslední sbohem."

"Věříš mi?" usmál jsem se a stoupl si za něj.

"Normálně bych řekl, že ano... Teď o tom dost přemýšlím," řekl nervózně a uhnul přede mnou. Nakonec jsem ho donutil zastavit se, přetáhl jsem mu pásku přes oči a pevně ji utáhl. 

Rande mohlo začít.