Let me down slowly

Těšíš se na Vánoce?

Jonghyun:

"Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Kašpárek maličký nebo děda Mráz?" prozpěvoval si potichounku Kookie mezitím co si dával na činky větší závaží. Zatím si nevšiml, že jsem vešel do hotelové tělocvičny a už minutu ho pozoroval.

"Co ty tady, kašpárku?" pronesl jsem pobaveně a on s úlekem nadskočil. Byl vážně roztomilý.

"Snažím se dostat do formy. Zase přes Vánoce přiberu..." povzdechl si a hodil si ručník přes lehátko.

"Chceš jistit?" nabídl jsem se, odhodil svůj ručník do rohu a šel blíž k němu.

"Asi jo. Občas to neodhadnu." Trošku nervózně si skousl ret a lehl si. Stoupl jsem si za něj a počítal, kolikrát zvedl činku. Měl pravdu, vůbec neuměl odhadovat. Už u pátého zdvihu se mu rozklepaly ruce tak, že jsem mu ji musel pomoct zvednout tak, aby ji mohl vrátit zpátky do stojanu. Kdybych tam nebyl a on si hrál na hrdinu, pravděpodobně by mu to rozdrtilo hrudník. Nechal jsem ho vydýchat a sundal mu pár kotoučů tak, aby byl schopen udělat aspoň pár sérií.

"Těšíš se na Vánoce?" zajímal se, když měl za sebou druhou desítku.

"Ani nevím. Nějak jsem nad tím nepřemýšlel. Doufal jsem, že je budu trávit s přítelem. Tátu ani bratra na Vánoce moc neužije," povzdechl jsem si a myšlenky se mi zase ubíraly směr Minki. Za chvíli měly opravdu Vánoce přijít. Bude to peklo. Tak nějak jsem se smířil s tím, že ho nevídám každý den, ale volali jsme si celkem často. On trávil hodně času s Minem, Alecem a nějakým novým klukem. Já zase se Sunmi a Kookiem. Poslední dobou spíš s Kookiem. Byl to moc fajn kluk. Dělali jsme spolu pár projektů a jeho prezentační schopnosti byly nepřekonatelné. Navíc taky dělal Taekwondo, takže jsme měli společné téma. Postupně jsem zjišťoval, že máme mnohem víc společného. Strašně moc mi připomínal Rena.

"Ty máš přítele?" vyjeveně na mě zíral s pootevřenými rty.

"Ehm, jo. Doma a doufám, že na mě čeká." Došlo mi, že jsme se nikdy o vztazích nebavili. Ani jsem mu o Minkim nikdy neříkal.

"A-aha." Vypadal docela zaraženě a natáhl se pro láhev s vodou.

"Ty máš přítelkyni nebo přítele?" Předběhl jsem ho a falšku mu podal.

"Ani jedno, ale jsem bi." Pokýval hlavou, jakoby to potvrzoval spíš sám sobě a přiložil si láhev ke rtům.

"Tak to jo." Nějak jsem nevěděl, co říct a on se navíc tvářil, že už to nějak rozebírat nechce. Naznačil jsem mu, že půjdeme dělat další cvik. Tak nějak jsem si vzal na starost celý jeho trénink. Sice chodil na bojový sport, ale očividně nikdy moc neposiloval nebo to bylo hodně dávno. Měl špatné držení těla, mohl by si tím klidně zničit záda.

"Pokrč kolena," instruoval jsem ho, jednou rukou jsem ho chytil za bok a druhou zatlačil na záda. Donutil jsem ho vyšpulit zadek a nechtěně si ho tím přirazil na rozkrok. Sakra, křičel jsem v duchu. Už hodně dlouho jsem s nikým nespal a bylo to znát. Ještě když jsem v zrcadle viděl, jak si Kookie kouše ret a celý se napjal.

Kousek jsem od něj ustoupil a začal počítat zdvihy. Snažil jsem se nějak uvolnit a nemyslet na ty věci, aby můj problém nebyl nijak větší.

Naštěstí mi to vyšlo a dokončili jsme trénink bez dalšího podobného problému. Kookie mi celou dobu děkoval, že to musíme zopakovat.

"Mohli bychom spolu trávit Vánoce i Nový rok, jestli chceš. Moje mamka s přítelem se budou nalejvat na baru, takže...," navrhl mi Kookie trochu nesměle, když jsme došli před jeho pokoj.

"To by bylo fajn," usmál jsem se na něj něžně a popřál mu dobrou noc.

Snad nebude Minki moc žárlit, ale nechci být na Nový rok sám a Kookie pochopí, když mu hned po půlnoci budu volat. Musím se Minkiho zeptat, jak bude trávit Nový rok on. Doma asi nebude chtít být... Možná se ho ujme Alec nebo Minhyun. Zítra mu zavolám a zeptám se ho.