Let me down slowly

Hledá se Nemo

Jonghyun:

"Ty seš teda fakt drsnej... Asi jako hladká mouka," smál jsem se Kookiemu, který už se asi půl hodiny nakrucoval u boxovacího pytle a tvářil se strašně děsivě. Moc děsivá sušenka, no...

"Hele, nech si to. Nebo tě nakopu do té pěkné prdele." Kookie na mě vyplázl jazyk a znovu zaujal nějakou sexy pózu.

"Dneska jsi nějaký drzý, nezdá se ti? Hlavně, jak jsi ten náš "útěk" do Tokya vyřešil s Minhyukem. To jsem teda koukal a teď se jen nakrucuješ a nic z toho. Co zkusit do toho pytle taky praštit?" Pobaveně jsem nad ním kroutil hlavou. Prakticky nenechal Minhyuka říct slovo. Jenom na něj vychrlil, jak jsme potřebovali změnu a zdrhnul. Minhyuka opustil jeho ledový klid a když Kookie utekl, začal se smát a řekl mi, že z toho nebude nic dělat a že nás naprosto chápe.

"Co mě zkusit nerozptylovat a jít si po svém?" navrhl Kookie a andělsky se na mě usmál.

"Tak fajn," kývl jsem na něj, vzal si tašku a zamířil jsem k menšímu plaveckému bazénu uvnitř hotelu. Byl už večer, takže jsem se nerušeně převlékl do plavek a skočil šipku přímo do průzračné vody.

Byl to příjemný šok, když mé tělo obklopila studené voda. Udělal jsem pár temp pod vodou a užíval si ten klid, to ticho. Moje myšlenky jakoby se rozplynuly a rozpustily ve vodě. Přeplaval jsem několik bazénů na pár nádechů a pak se opřel o okraj. Musel jsem se vydýchat a protřít si oči. Jenže moje myšlenky se vrátily. Yoongi ani Minhuyn mi nebrali telefony. Jen mi Min napsal, že nemá čas, že něco řeší. O Renovi ani nemluvím.

"Přemýšlíš, že bys šel hledat Nema? Nebo Dorry? Jednou jsem se kamaráda ptal, na jaký film se kouká. Odpověděl mi, že je to o týpkovi, kterému ženu zabil sériový vrah a jejich syn je trošku fyzicky indisponován. Pak se tam stane strašná spousta událostí a jeho syn je unesen. Jeho táta se tak vydává na tisícovky mil dlouhou cestu s mentálně labilní ženskou... Když jsem se ho ptal, co je to pro boha za film, odvětil Hledá se Nemo. Jsem to nemohl skoro rozdýchat... Hlavně, že když se nad tím zamyslíš, tak to vlastně naprosto sedí," ozval se nade mnou Kookie a přehodil nohy přes okraj.

"Páni," odvětil jsem neurčitě.

"Jr, co se děje?" zeptal se ustaraně a pohladil mě po mokrých vlasech. Ruku jsem mu chytil a stáhl ho za mnou do vody. Vyjekl a hned mi omotal nohy kolem pasu, aby se nedostal pod vodu úplně celý.

Jednou rukou jsem ho objímal a druhou se přidržoval okraje bazénu. Zabořil jsem mu hlavu do krku a přemýšlel. Ren se se mnou rozejde hned, co mu řeknu všechno o Kookiem. Možnost, že bych mu to neřekl, jsem zavrhl. Lhát jsem mu nechtěl. Nevezme mě zpátky ani náhodou, i když mu odpřísáhnu na svůj život, že ho miluju. Musím si s ním promluvit co nejdřív to půjde. Přijede mě přivítat? Dá mi pusu na přivítanou? Miluje mě ještě pořád? Proč na mě začíná kašlat i Min? Prý něco řeší... Proč mi neřekl co?

"Jr, co vyvádíš?" zasmál se Kookie nejistě. Zvedl jsem k němu pohled a pokusil se o úsměv. Kook mě okamžitě prokoukl a pustil mě. Sám se chytil okraje bazénu a podíval se mi do očí.

"Chceš o tom se mnou mluvit?" zašeptal a odhrnul si vlasy z obličeje.

"Promiň, že jsem tě do té vody tak stáhl," pousmál jsem se, když mi došlo, že v tom mokrém oblečení bude muset jít nahoru do pokoje.

"Kašli na to," mávl rukou Kookie a sjel mé tělo pohledem. Trochu mu zčervenaly tváře.

"Mám tě rád, Kookie," zašeptal jsem tu myšlenku, která mi hlodala v hlavě.

"Já tebe taky, Hyune. Přemýšlíš nad Renem, co?"

"Nebude mě chtít zpátky, až mu řeknu, co se mezi námi stalo," odpověděl jsem další svou myšlenkou.

"Třeba jo... A když ne, tak na mě kontakt máš. Bydlíme od sebe půl hodiny cesty, když tak ti přijedu pofoukat bebí," řekl Kookie a cáknul na mě vodu.

"Hej!" vyjekl jsem a protřel si oči, abych na něj viděl.

"Hej, nemysli na to. Za chvíli jsme doma, tam si na to mysli. Teď ne," zasmál se Kookie, skočil po mě a zatlačil mi hlavu pod vodu. Musel jsem se tomu zasmát a stáhl ho s sebou, aby mu to nebylo líto. Prali jsme se takhle snad ještě hodinu. A hodně jsme se smáli. Bylo mi s ním moc dobře.