Yuri vstal a chtěl za Maxe běžet ale Davia ho chytil " Yuri nie " Řekl Davia " Pusť mě " Řekl Yuri a Daviovi se vysmykl, hned za ním běžel Torii... Ani jeden z nich nechtěl věřit tomu... Když viděli Maxe jak nese Bela v náručí, zcela bez známek života. Max Bela položil na zem a šel za ostatními, Torii a Yuri přiběhli za Belem který ležel na zemi, byl trochu umazaní od prachu z jeskyně a z pusy mu tekl silnější pramínek krve " Belo... Prosím.... Řekni něco " Řekl Yuri když si k němu klekl na kolena a sklonil k němu hlavu " Belo... Prosím... " Řekl Yuri.. A začal plakat.
" Bráško!... Nemůžeš mě tady nechat!.... Prosím... To mi nemůžeš udělat!... Slíbils že mě budeš chránit... Že budeš navždy se mnou!... SLÍBIL SI MI TO! " Vykřikl a začal brečet mnohem víc, pak položil svou hlavu a ruce na Belův trup a začal neskutečně vzlykat, Torii se jen koukal jak jeho jediný, opravdoví a nejlepší přítel leží před ním mrtví, pak padl na kolena a stejně jako Yuri i on začal brečet.
Všichni ostatní stáli za nimi a i oni začali natahovat moldánky... I když Bela neznali tak dobře jako Torii a Yuri... Bylo pro ně hrozné když viděli někoho kdo s nimi už nějakou dobu bydlel mrtvého přímo před očima. Po chvíli si Simia otřela své slzy, přišla za Toriim a Yurim a řekla ať kousek odstoupí... I když neradi tak jí poslechli, Torii chytil Yuriho kolem ramen a oba se drželi aby zase smutkem nepadly na kolena, Simia si stoupla vedle Bela, sklopila hlavu a pak zvedla pravou ruku, po tom co její ruka zasvítila jemním zelením světlem se jí v ruce objevila dřevěná flétna s malým lípovým lístkem na konci. Začala pískat krásnou melodii, byla to jedna ze starých slovanských melodii kterou se jako malá učila, všechny kluky ta melodie příjemně uklidnila a většina přestala i brečet.
Najednou ale slyšely jak něco jde z lesa, dělalo to obří rámus a kluci se začali stahovat dozadu. Pak se skrze větve stromů prodral velký Hejkal, měl velké jelení parohy, zářivé modré oči a celí vypadal jako oživlí strom s velkými rukami a děsivou hlavou, Mezi tím co se kluci strachy stahovali dozadu, se Hejkal přiblížil k Simie. Ona se na Hejkala podívala a odčarovala svou flétnu, mezi tím se Hejkal podíval na Belovo mrtvé tělo na zemi. Hned na to se podíval zpátky na Simiu která k hejkalovi natáhla ruce a dlaně otočila směrem k nebi, Hejkal hned pochopil a dal své ruce na Simiiny, oba potom zavřeli oči a brzy na to se objevila silná zelená záře. Byla tak silná že kluci si museli zakrýt oči.
Po chvilce byla záře pryč a Hejkal taky, Torii a Yuri hned přiběhli za Simiou s překvapeními výrazy, ale ona odstoupila a klekla si k zemi kousek od Bela, Yuri se k Belovi naklonil a z hloubi srdce doufal že se stane zázrak, zase se mu hrnuli slzy do očí stejně jako Toriimu... Ale Belo stále ležel na zemi, sice už nebyl zaprášení a ani krev mu z pusy netekla... Ale pořád tam ležel... Yuri sklopil hlavu a začal zase silně plakat, Torii udělal brzy to samé, hned na to je následovali i ostatní až na Simiu.
" Chlapy nepláčou... Nemám pravdu Torii? Hehe " Řekl... Belo. V tu chvíli se na něj všichni podívali a slzy smutku střídali slzy radostí " BELO! " Vykřikl Yuri nadšením a objal Bela kolem krku radostí Belo mi objetí hned opětoval a nedlouho na to se přidal i Torii " Jsem.. Tak zatraceně šťastnej... A.. Já nepláču... Jen... Mi něco spadlo do oka... " " To určitě... Ty bábovko " Řekl Belo Toriiho s Yurim ještě pevněji stiskl v objetí, mezi tím k nim přišli i ostatní a když se Belo konečně zvedl ze země, tak ho pár kluků poplácalo po zádech a nebo na chvilku objali " Belo.... Chci se omluvit.... Za to jak jsem se k tobě před tím choval... Chápu že... Si měl pádní důvod mi neříkat o té rakovině... A proto- " Belo Yuriho přerušil " Není třeba se omlouvat.. Vždiť tě znám jako sví boty bráško... Všechno je odpuštěno... Hlavně že jsme tase spolu " Řekl Belo a ještě jednou se s Yuri objali " Hej Simio co tam děláš? " Zeptal se Geza když viděl jak Simia něco zvedá ze země " No... Chci vám jen ukázat *dramatická pauza* Belova zachránce " Řekl Simia s velkým úsměvem když se otáčela čelem ke klukům.. A v náručí držela malého Hejkálka.
" To je to obří monstrum co přišlo z toho lesa?... No teď vypadá celkem neškodně " Řekl Max nahnul se k němu ale Hejkal ho praštil jemně do nosu, tak že to nebylo ani cítit " Ale... Jak to že byl tak obří... A teď je.. Takoví tintítko? " Zeptal Bery " To je prosté. Hejkal je mítické stvoření ze Slovanské mytologie, dožívají se neskutečně vysokého věku... Ale dříve byli nesmrtelní... Dokud lidi nezačali ve velkém kácet husté lesy které Hejkalové strážili, tenhle Hejkal byl starý víc jak tři sta let " " Počkat... Byl? " Zeptal se Riko " Ano byl, teď je zase mladší... Víte díky své moci ovládat přírodu, jsem spjatá s tvory jako je Hejkal. Skrze svou flétnu je dokážu přivolat a... Hejkal spolu s mou mocí dokáže věnovat kousek života člověku.... Ale pouze pokud je ten člověk dobrý a neničí přírodu... Sice nevím jak se Belo chová k přírodě... Ale očividně se k ní chová dobře jinak by Hejkal odešel nechal by ho umřít " " Ale... Stejně mám pořád tu rakovinu a- " Simia přerušila Bela " A to není vše. Nechte mě taky někdy domluvit!... Pane bože... No *ehem* Hejkal má mnohem větší léčivou moc než já, což znamená že ti tvou rakovinu vyléčil " Řekla Simia.
" Počkat... Když tohle dokážeš.... TAK PROČ JSI TO NEUDĚAL HNED JAK TI BELO ŘEKL ŽE MÁ RAKOVINU?! " Vykřikl Yuri " Moje moc ještě není na tak vysoké úrovní jak se možná zdá... Dokážu to použít jen pokud je úplněk, den před úplňkem a den po úplňku. Dnes je den po úplňku... Takže tu moc můžu použít zase až za měsíc " Řekla Simia " Ale... Když ten Hejkal daroval část života Belovi... Co to přesně znamená?.. Nebo spíš.. Jak to přesně myslíš? " Zeptal se Sora " Jednoduše, teď je tomuhle Hjekálkovi asi tak... Sto let?... Myslím Takže mu daroval dvě stě let " " JÁ SE DOŽIJU DVOU SET LET? " Vykřikl Belo " No.... Ne tak úplně... Hejkalové stárnou jinak než lidé... Takže se dožiješ tak... Nejvíc osmdesáti plus mínus... " Vysvětlila Simia, všichni najednou projevili radost a pak k Simie přišel Belo, pomalu si sedl do dřepu aby měl hlavu ve stejné výšce jako Hejkal kterého držela Simia v náručí " Tisíceré díky příteli " Řekl Belo Hejkalovi a ten jen mírně přikývl hlavou. Potom ho Simia položila na zem došel k lesu, všem na rozloučenou zamával a pak odcupital pryč.
" Musím říct... Že jsme pěkná parta podivínů... Ale... Jsem za to rád... Aspoň nejsem sám... Teda... Pokud nejsem jedinej kterej toho démona i Hejkala viděl... Protože jestli jo... Tak už to fakt nikdy kouřit nebudu " Řekl Max a všichni se tomu jen mírně pousmáli a vydali se na odchod " Hej co je? Byl to dobrej vtip ne? " " Nie.. Ty si vtip... Ale či dobrý... To fakt neviem " Řekl Davia a všichni se smáli mnohem víc než Maxovi, pak už jen odcházeli po cestě zpátky domů, s úsměvy na tvářích.
OK :3 To by bylo pro dnešek vše, doufám že se vám kapča líbila a určitě se těšte na další :3 Mějte se hezky a
AHOJ!
:3
ČTEŠ
Spása Evropy (Original story)
Science FictionVítám vás u své první Origo knihy... Ano budu psát svůj originální příběh... Doufám že se vám bude líbit a taky vás i pobaví :3 Tento příběh se odehrává v dnešní době jak jistě víte, Evropané se řadí do mnoha skupin Slované, Germáni, Keltové, Latins...
