I am here for you (Larry Mpreg)

5. Díl

5. Měsíc

Neuvěřitelné jak ten čes rychle plyne a já už jsem pět měsíců těhotný. Zároveň je to také měsíc od toho, co jsem to řekl Harry.

Harry je od té doby... jiný. Snaží se, vidím na něm, jak moc se snaží, ale jako by v sobě měl nějaký blok. O dítěti spolu nemluvíme vůbec, Harry se mě sotva dotkne, buď mě letmo políbí a odtáhne se dřív něž k něčemu dojde, nebo se mě nedotýká vůbec. Mluví se mnou, tak jako před tím a tváří se, že mé břicho neexistuje.

Harry ještě spal a já se rozhodl si ho vyzkoušet, jak to mězi námi vlastně je. Mám závod až za čtyři hodiny, takže máme spoustu času. 

Naklonil jsem se k němu a chvíli si prohlížel jeho andělskou tvář propíchanou dvěma kroužky a tetováními až na krku. Zlehla jsem se přisál na jeho rty. Chvíli nespolupracoval. Ale po minutě konečně otevřel oči a usmál se do polibku.

Začal drtit mé rty mezi svými a já jsem využil situace, zajel jsem rukou pod jeho boxerky na spaní a lehce přejel přes jeho ochablý penis. Harry okamžitě zpozorněl. Přestal mě líbat, z lehka mi odstrčil ruku, beze slova postavil a přešel ke skříni, aby si vyměnil spodní prádlo.

Hlasitě jsem si povzdechl a svěsil nohy. Čekal jsem jeho reakci, ale i tak mě zabolela.

"Zhnusil jsem se ti..." Neudržel jsem se a vyslovil, něco, co už mě dlouho trápilo.

"Cože?" Otočil se na mě Harry se šokovaným výrazem. Jenom jsem pokrčil rameny.

"Nejsi schopný na mě sáhnout, vím to... Vím, že jsem odpudivý a nepřitahuji tě," rozvinul jsem moji myšlenku. Harry rychle zamrkal, jako bych se mu snad zdál. Sklopil jsem hlavu k zemi a naslouchal tichým krokům, jak se Hazz rozešel ke mě.

"Co to říkáš, Louisi," povzdechl si, poklekl přede mě a vzal mé ruce do jeho velkých. "Moc dobře víš, že je to blbost. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle vypustíš z pusy, Lou." Jenom jsem zavrtěl hlavou a nic neříkal. "Já.. já se jen bojím..." Čekal bych všechno, ale tohle ne. Pozvedl jsem nechápavě obočí, tak se rozhodl pokračovat. 

"Bojím se, že ti ublížím... Že tomu drobkovi v tobě ublížím. Louis, přiznejme si, tohle není moc nomální těhotenství, ale taky není jedinečné, nejsi první komu se to stalo. Něco jsem si o tom našel na netu, abych byl v obraze a neudělal nejakou chybu. Jeden těhotný muž byl v Americe, druhý v Japonsku. Američan při porodu zemřel, jeho organismus a mužské hormony neunesli ten nápor dítěte a on nepřežil. V Japonsku o to malé třikrát přišel, než se mu podařilo donosit zdravé dítě. Bojím se, že když s tebou budu mít sex, tak ti ublížím. Straší mě to dnem i nocí, špatně spím. Protože mám strach, že se něco podělá." 

"To proto sebou házíš každou noc..." Zašeptal jsem.

"Ano, straší mě to i ve snu," nikdy jsem ho tam citlivého nezažil, "hrozně se o tebe bojím, promiň, já vím, že to vyzní hloupě, ale tvůj život je pro mě pořád cenější a nikdy bych se nepřenesl přes ztrátu tebe." První slza se vykutálela z jeho zelených očí. Ani si nepamatuju, kdy jsem ho viděl naposled plakat. Rvalo mi to srdce na kousíčky.

"Harry... já... je mi to moc líto..." Pohladil jsem ho po tváři. Hazz jen zakroutil hlavou a přisedl si ke mě. Pevně jsem ho objal. Ale nevydržel jsem zůstat jenom u objímání. Začal jsem ho znovu líbat, překvapivě mě povalil pod sebe, ale zapíral se o ruce, aby na mě neležel. Pomalu jsem mu začal stahovat boxerku, což byl kámen úrazu.

"Louis, já nemůžu..." hlesl tiše.

"Prosím, zkus to. Nic ne nestane." Přesvědčoval jsem ho a hodil pohled o kterém vím, že neodmítně. Hlasitě si povzdechl, ale poslechl mě, sundal ze mě boxerky stejně jako já z něj. Byl strašně jemný a opatrný, nikdy takový nebývá. Dřív mu bylo dokonce jedno, že mě to bolí a přirážel i přes slzy. Teď jako by se bál, že se rozpadnu.

Pomalu do mě začal vnikat, dokud ve mě nebyl po kořen, usyknul jsem, ale né od bolesti, ale od slasti. Což si Harry špatně vyložil. Okamžitě se zastavil a zkoumal můj obličej.

"Je mi dobře, pohni se," ujistil jsem ho. Nedůvěřivě se na mě díval, ale začal přírážet. Viděl jsem na něm, že si to na stoprocent neužívá, pořád kontroloval můj obličej a naslouchal mému sténání.

Ještě se nestalo, aby naše milování bylo tak klidně. 

Když vyvrcholil, počkal až se udělám i já a s vlasy lepícími se k jeho čelu si vedle mě lehl. Pomalu zavíral oči, což nasvědčovalo tomu, že brzo usne. Ale já jsem nechtěl aby spal, měl jsem ten den tolik drzosti, že jsem se rozhodl, promluvit si s ním o dítěti. Lehl jsem si na jeho hrudník a prstem obresloval jeho tetování.

"Harry?"

"Hm?" Zamručel ospale.

"Co by jsi chtěl radši? Syna nebo dceru?" Zeptal jsem se zvědavě.

"Syn... dcera... Ještě před měsícem, by mě nikdy nenapadlo, že tyhle slova ve spojení se mnou použiju.." Vypadlo z něj, otřevřel oči a zadíval se do stropu.

"Byla to chyba? To dítě? Měl jsem si ho nechat vzít?" Nadzvedl jsem se na loktu a podíval se mu do tváře, stočil ke mě pohled a zakrouil hlavou.

"Ani náhodou. Lou, vím, že jsi uvažoval o potratu jenom kvůli mě, jinak by tě to ani nenapadlo. Můžu být sebehorší otec, nebo přítel, ale nikdy bych tě k potratu nenutil. Neodpustil bych si, kdyby jsi o to malé přišel kvůli mě ať už úsmyslně, nebo neúmyslně. Vím, že se chovám hrozně, nejsem jako ti správní budou tatínci, co neustále sahají na těhotenské bříško a mluví k němu, ale snažím. Snažím se takový být, chce být aspoň trochu dobrý táta." Zíral mi při tom do očí a já se cítil jako zhypnotizovaný.

"Já vím, že se snažíš... A jde ti to skvěle." Usmál jsem se na něj povzbudivě.

"A chtěl bych syna..." Odpověděl mi na moji předkozí otázku.

"Syna? Proč ne dceru?"

"Protože... Lou, popravdě, dokážeš si mě představit s malou holčičkou v růžových šatičkách jak jí vedu za ruku?" Pozvedl obočí.

"Nemusela by mít růžové šatičky, třeba by byla drsňačka jako její tatínek," mrknul jsem na něj.

"I tak... Už tak se toho musím hodně učit a zvykat si. Na holku bych si zvykal a učil se dvakrát tolik." Pokrčil rameny, chápal jsem ho. Harry není ten typ co by ovládal holčičí myšlení.

Jen jsem přikývl a zvedal se z postele.

"Kam jdeš?" Nadzvedl se na loktech.

"Mám závod," vysvětlil jsem a vytáhl ze skříně moji kombinézu, která je mi už tak dost těsná.

"Měl by jsi s tím ježděním konečně přestat." Zamračil se na mě.

"Do porodu je tohle předposlední závod." Ujistil jsem ho.

"Přijedu pro tebe."

"To by bylo fajn, ale potřebuju se tam nějak dostat, takže by jsme pak jeli dvěma autama."

"Tak tě tam zavezu, pak si zajedu pro nějaké věci do práce a přijedu pro tebe." Navrhl. Sladce jsem se na něj usmál se přešel zpátky k posteli, abych mu mohl prohrábnout jeho kudrlinky.

"Dobře." Políbil jsem ho na čelo a chtěl odejít, ale zastavila mě jeho ruka. Otočil jsem se nechápavě na něj. V jeho očích byla zvědavost, nechápal jsem proč.

"A ty už víš? Jestli ten drobek v tobě je kluk nebo holka?" 

"Ano vím." Kývl jsem.

"A co?"