Přátelství, které skončilo láskou

2. Jak o tom Rachel přemýšlela

„Cože?" vyhrkla překvapeně Rachel po Joeyho slovech.

„Zamiloval jsem se do tebe," zopakoval.

Rachel na něj beze slova hleděla a snažila se pochopit, co tím myslí. Přece tím nemohl myslet to, co říkal, ne? Vždyť to byl Joey! Pomalu se otočila za sebe, jestli třeba nestál někdo za ní. Jenže nikoho neviděla, takže Joey opravdu musel mluvit na ni.

„S kým to mluvíš?" zeptala se s nervózním úsměvem, „děláš si srandu? Žertuješ! To je fór? Fór... Nechápu ho," řekla a snažila se své zoufalství zakrýt smíchem. Možná si jen zkoušel text na nějakou novou roli. To by dávalo smysl.

Joey zavrtěl hlavou. Rachel zmizel úsměv z tváře a její srdce se bolestně stáhlo. On to myslel vážně.

„Aha... No, jo. Já to- Bože. Ty jsi... Jak jsi? Kdy?" koktala. Nemohla najít žádná slova. Tohle přišlo zcela nečekaně a ona nevěděla, jak s tím má naložit.

„Záleží na tom?" zeptal se. Záleželo na tom. Samozřejmě, že na tom záleželo! Chtěla vědět, kdy se tohle přihodilo. Vždyť to byl Joey, proboha!

„Bože, bože. Jo, je tu horko," řekla náhle chápajíc Joeyho předchozí pocity. Bylo jí horko a měla pocit, že se brzy nebude moci nadechnout. On jí právě vyznal lásku!

„Rachel, počkej. Vím, že je to síla a nemusíš nic říkat. Klidně... Klidně si dej načas," sdělil jí velkoryse.

A Rachel si ten čas vzala. Nevěděla, co mu na to má říct. Joey byl její nejlepší přítel. Joey měl rád ženy. Proč by se do ní tak náhle zamiloval? Jasně, byli spolubydlící, ale to přece ještě nic neznamenalo. Pravděpodobně bude jen zmatený. On do ní nemohl být zamilovaný. Nedávalo to absolutně smysl.

„Honem něco řekni! Cokoliv," vyhrkl nervózně a jí opět píchlo u srdce. Nechtěla, aby se trápil.

„Joey," začala a chytla jej za ruce, „Joey, opravdu tě miluju, ale-"

„Ale já..." přerušil ji zkroušeně a jí bylo do breku.

„Joey."

„No, jasně, to je dobrý. Fakt. Já jsem to v podstatě čekal. Víš, takže... Dělej, jako by nic. Jasný? Asi už půjdu," řekl a už vstával na odchod. A Rachel jenom ta myšlenka zraňovala. Nechtěla, aby od ní odešel. Ne takhle.

„Ne, Joey. Prosím, ne. Prosím, neodcházej takhle. Copak se tohle dělá těhotný ženský?" vyjekla a tentokrát už se jí hromadily v očích slzy.

„Tohle nedělej. To mi nesmíš dělat! Nebo mě taky rozbrečíš," popotáhl.

„Joey, sedni si, prosím. Pojďme to probrat," navrhla a otřela si ubrouskem neposedné slzy, které jí stihly stéct po tváři.

„Copak máme co probírat?" zamumlal, ale i tak se posadil zpět na své místo.

„Já nevím," odpověděla upřímně. Bylo o čem mluvit? Nemyslela si, že bylo, ale on jí vyznal lásku a to přece nemohla nechat jen tak. Kdyby to byl kdokoliv jiný, ale tohle byl Joey. Její přítel.

„Je to v pořádku, Rachel. Opravdu."

„Tohle neříkej. Já... promyslel jsi to vůbec? Vždyť jsem těhotná," povzdechla si. Tohle bylo šílené.

„Prostě se to stalo."

„Myslíš to vážně?"

„Kdyby ne, nikdy bych ti to neřekl," řekl popravdě.