Přátelství, které skončilo láskou

8. Jak Rachel přišla o práci

Rachel stála před dveřmi bytu už nějakou dobu, ale nemohla se přinutit je otevřít a vejít dovnitř. V hlavě si stále přehrávala dnešní obědové fiasko. Kdyby nezpanikařila, měla aspoň šanci, že dostane práci u Gucciho. Ale takhle je nezaměstnaná a vyhlídky na práci u Gucciho se zcela rozplynuly. A Joey za dveřmi nejspíše chystal nějakou malou oslavu, protože v ni věřil. Věřil, že to dokáže a ona zcela selhala.

Zhluboka se nadechla a konečně otevřela dveře. „Dopadlo to hrozně," odpověděla mu dříve, než se stihl zeptat. Rachel neměla daleko k pláči. Co si teď bez práce počne? Joeymu se v poslední době dařilo, ale i tak jej přece nemohla nechat platit celý nájem. Navíc se zrovna chystala předělat svůj pokoj tak, aby z něj byl dětský pokojíček pro Emmu a ona by byla s Joeym. To teď budou muset odložit. Samozřejmě úspory měla, ale na jak dlouho?

„Pokaždý mám ty samý pocity, vyšlo to líp, než si myslíš," řekl s menším úsměvem a přešel k ní, aby ji mohl uvěznit v objetí. Už na začátku jejich vztahu se mu svěřila s tím, že ji jeho objetí vždy uklidní. Od té doby ji objímal častěji.

„Až na to, že tu práci u Gucciho nedostanu a vyrazili mě od Laurena," zamumlala a první slzy si našly cestu ven. Poprala by se s tím, že je bez práce, ale ne, když měla Emmu. Kdyby šlo jen o ni, zvládla by to, ale tohle ovlivňovalo i její dceru.

„Dost blbej pohovor," prohodil nervozně Joey. Tohle tedy nečekal. „Co se vlastně stalo?"

„Můj šéf byl v tý samý restauraci, kde jsem měla ten pohovor a všechno slyšel. No, a pak si mě zavolal k sobě a řekl mi, že mě musí propustit, protože nejsem týmový hráč. A já na to, moment, to teda jsem. A pak jsem tam musela tři čtvrtě hodiny dřepět, aby mi dokázal, že je to vlastně pravda," vysvětlila a vymanila se z jeho sevření. „Co si teď počnu, Joey?"

„Je to jen práce, Rachel, to překonáme. Ti idioti ani neví, o co přišli. Jsem si jistej, že něco najdeš lusknutím prstů. A jak by taky ne? Vždyť jsi úžasná a talentovaná."

„To říkáš, jen proto, že mě miluješ," povzdechla si, i když ji to zahřálo u srdce. Aspoň, že měla takové štěstí v osobní životě, když už ne v tom pracovním.

„Miluju tě, to je pravda, ale to nemění nic na tom, jaká jsi. Vždyť já věděl, že se dokážeš prosadit v módním průmysl dávno před tím, než jsme spolu začali chodit," připomněl jí.

„To je pravda. Omlouvám se, jen mě to vážně zasáhlo. Navždy budu Laurenovi vděčná za to, co jsem se tam naučila, ale musí přece chápat, že se chci někam posunout, ne? Zítra si tam musím pro věci, doufám, že potkám, co nejméně kolegů," povzdechla si a spojila ruce za jeho krkem. Myslela si, že je dostatečně silná, ale spletla se a nutně s ním potřebovala nějaký kontakt, aby se trochu uklidnila. Aby aspoň na chvíli cítila, že všechno bude v pořádku.

„Chceš, abych šel s tebou?" zeptal se a zandal jí neposedný pramen vlasů za ucho. Nerad ji viděl takhle skleslou, ale bohužel nevěděl, co udělat, aby ji pomohl. Možná by se mohl zeptat v práci, jestli někdo neví třeba o volném místě v módní branži.

„Jsi hodný, ale nemáš natáčení?"

„A jo! Úplně mi to vypadlo," vyhrkl a Rachel se nad tím musela zasmát, i když jen tak slabě.

„To nevadí, možná se zeptám někoho jiného. Půjdu si dát sprchu, kdyby přišel Ross s Emmou, nic mu, prosím, neříkej. Miluju tě, zlato," řekla a políbila jej, než se odebrala do koupelny, aby si mohla dopřát dlouho a horkou sprchu. Doufala, že z ní pár starostí opadne.