V hloubi duše si vždycky myslela, že skončí po boku Rosse. A proto byla velmi překvapená, když svůj pohádkový konec našla s někým jiným. S někým, kdo jí dal to, co Ross nikdy nemohl.
Joey byl jeden z jejích nejlepších přátel. A ona nikdy nebyla šťa...
„Ještě je dole, nosí věci z taxíku," odpověděla a dále hleděla na obří gorilu z plyše. Vždycky, když byla s Joeym, měla problém od něj odtrhnout oči a nechtěla, aby ostatní pojali podezření, takže byla celkem ráda za tu gorilu.
„Ještě se na nás zlobí?"
„Na tebe víc, než na mě. Na mě se zlobit nesmí, když jsem mu dala dítě," odpověděla s vítězným úsměvem. I když ji to trápilo. Nechtěla, aby byl Ross naštvaný na kohokoli z nich, a navíc se obávala, jak přijme skutečnost, že spolu doopravdy chodí. Možná by se měli odstěhovat pryč a nikdy mu to neříct.
„To není fér! To já nemůžu," zaúpěl Joey.
„Nevím, jestli bys tu měl bejt až přijde, ale je to tvůj byt, takže se sobě stejně nevyhnete," řekla a snažila se vystrnadit z myšlenek konverzaci, kterou s Rossem vedli v taxíku. Začal o tom, že si nemyslí, že je dobrý nápad, když Rachel pořád bydlí s Joeym. Ale s ní to ani nehlo. Ona se rozhodně nehodlá stěhovat od Joeyho pryč.
„Toho jsem se bál! Taky jsem si to myslel, ale někdo tu říkal, že ho to přešlo," řekl rázně a pohledem propaloval Chandlera.
„Nejsem vševěd, já sháněl gorilu," odfrkl si.
„Je tak rozkošná! Nejradši bych jí ukousla ouško a cucala ho jako bonbón," přerušila jejich konverzaci Phoebe, která se rozplývala nad Emmou.
„Phoebe... A já bych si tou její nožkou naplnila pita chleba," přidala se k ní Monika a Rachel začínala mít vážné obavy o svou dceru.
„Lidi, je od vás hezké, že jste přišli, ale jsem docela unavená. Nemohli bychom to nechat na jindy?" zeptala se a nikdo naštěstí neměl námitky. Chandler stejně musel do práce a Monika s Phoebe slíbili, že se zastaví, hned jak bude odpočatá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Rachel, co je? Co se děje?" vyhrkl, když vtrhl do obýváků, kde se Rachel snažila už hrozně dlouhou dobu utěšit plačící Emmu.
„Já nevím, Joey! Ona pořád jen pláče a já ji nemohu uspat," řekla zoufale Rachel s Emmou v náruči.
„To nic. Zvládneme to," snažil se ji uklidnit Joey a popadl do ruky jednu z těch rodičovských knih, kterou si Rachel koupila před porodem.
„Joey, jsi hodný, ale víš, že nemusíš nic dělat. Ross se snad každou chvíli vrátí a pomůže mi."
„Ale no tak, říkal jsem ti přece, že na ni nebudeš sama," trval na svém a věnoval jí letmý polibek na čelo, „navíc mě to vytáčí k šílenství."
„To nejsi jediný," povzdchla si a dál se Emmou pohupovala.
„Dobře, takže tady píšou nakrmit, přebalit, nechat říhnout. Co zkusit něco z toho?"
