Impression - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

44. Kapitola

Dny v Daegu uběhly opravdu rychle. Jungkook s Taehyungem vyřídili pár schůzek, vyplnili pár dotazníků a poslali to šéfovi, který s tím byl spokojený. 

Hned co byli znovu v Seoulu, tak si Jungkook hledal další brigádu a kupodivu se mu naskytla šance barmana v klubu. 

„Nelíbí se mi to," povzdechl si Taehyung, když s Jungkookem ležel v posteli a mluvili o jeho brigádě. 

„Tobě se ale nelíbí žádná brigáda, která se mi naskytla," zamumlal Jungkook a více se přitiskl na Taehyunga.

„Tak zůstaň u mě. Víš, že bych ti domluvil ty víkendy, nedělá mi to problém."

„Ne, nechci tě zatěžovat. Plus mě rozptyluješ," řekl Jungkook a zvedl se. Políbil Taehyunga na rty a usmál se. 

„Barman v klubu," zamumlal si pro sebe Taehyung a zaklonil hlavu, „budeš v klubu plným ožralých lidí. Co když tě někdo napadne?"

„Moc přeháníš. Jsou tam kamery a budeme tam vždy dva. K tomu nebudu chodit za bar, budu jen za ním," ujišťoval ho Jungkook. Taehyung si jen povzdechl a objal Jungkooka. 

„Budeš mi ale psát," řekl podmínku a Jungkook se zasmál.

„Nedělej, že o mě máš takovou starost," řekl pobaveně a Taehyung ho štípl do kůže na břichu.

„Neprovokuj."

„Myslíš... že mám hnusné tělo?" zeptal se Jungkook zničehonic a Taehyung se zamračil. Odtáhl se od Jungkooka a podíval se na něj seriózním pohledem. 

„Proč bych si to myslel? Nebo ty?"

„No... nemám nějak moc svalů," povzdechl si Jungkook a lehl si na záda, „nejsem ani nějak moc vysokej..."

„Máš krásné tělo a nádherně spadneš do mé náruče," řekl Taehyung, přičemž vklouzl pod Jungkookovo tričko a jemně ho hladil na břiše. Jungkook spokojeně vydechl nad jeho příjemným dotykem a zavřel oči.

„Za chvilku ti začne škola," pověděl Taehyung a Jungkook protočil očima.

„Ani mi to nepřipomínej. Už jen týden prázdnin," stěžoval si Jungkook. Taehyung vstal a podíval se na mobil.

„No, k tomu už je pozdě. Chceš odvézt?" zeptal se Taehyung a Jungkook přikývl.

„Pokud bys byl hodný. Nechce se mi pěšky nebo autobusem a přestupovat."

Taehyung Jungkooka odvezl domů, chvilku u něj zůstal a nakonec odjel domů.

„Tak, jaký je plán pro tenhle rok?" zeptal se Jimin a Yoongi pokrčil rameny. Jin vytáhl sešit a vzal si propisku.

„Rozhodně dort. Jahodový?" zeptal se Jin a Hoseok přikývl.

„Minule měl ten banánový, tak tentokrát jahodový. Cookies upeču já s Yoongim a Jimin nakoupí banánový mlíko," rozhodl Hoseok a Jin přikývl.

„Já se postarám o ten dort. Jimine ty ještě hlavně dojdi pro ten dárek nebo tě zabiju. Máme jenom pět dní," pravil Jin a Jimin přikývl.

„Měl by být do zítra dovezený... snad," zamumlal a Jin se zamračil. Vůbec se mu nelíbil ten tón Jiminova hlasu, jelikož moc dobře věděl, že mu Jimin něco neříká.

„Chime. Chci vědět, pokud to bude včas," požadoval Jin a Jimin se podíval na mobil.

„Fajn, mají to dovézt do týdne, ale určitě to bude včas!"

Jin protočil očima a povzdechl si.

„Doufám, jinak pro něj mít dárek nebudeme, což by bylo na hovno. Raději koupíme ještě nějakou maličkost," řekl Jin a Jimin přikývl.

„Já mám pro něj náramek, takže jsem v klidu," sdělil Jimin a opřel se o sedačku. 

„Já s Hoseokem máme pro něj tričko s naším potiskem a pak ještě i hrníček s námi všemi," promluvil Yoongi a Jin překvapeně přikývl.

„Dobře..."

„Počkat, ty pro něj nic nemáš?" zeptal se Yoongi a Jin se zamračil.

„Samozřejmě, že mám!" vyhrkl Jin a pokroutil hlavou. „Ještě abych na něj zapomněl. Nemohl bych se mu podívat do očí."

„No, tak fajn. Prý začal cvičit a pomáhá mu to na nervy, takže mám plán," ušklíbl se Hoseok a Yoongi protočil očima.

„Hobi, neříkej ho-"

„Takže! Jungkook nám určitě bude volat, když se nikdo neozve. Každý řekneme, že nemáme čas, takže si připravte výmluvy. Jungkook si půjde rozhodně zaběhat a jelikož nikdy neběhá bez písniček, tak si vezme mobil. Hned co uvidím na GPS, že šel běhat, tak půjdeme k němu domů. Jeho máma v ten den má odpolední, takže mi ještě dá vědět ráno v kolik se vzbudil."

„Páni," vydechl Jin a Jimin se zasmál.

„Slyšel jsem různý kraviny, ale tohle... tohle je jiný level," pravil pobaveně Jimin a Hoseok se zamračil.

„A není to snad dokonalý nápad?!"

„Samozřejmě, že je," řekl Yoongi a usmál se na Hoseoka. 

„Jako reálné to je a vcelku to má hlavu i patu," podotkl Jin a přikývl. Něco si zapsal na kus papíru a propisku odložil. „Uděláme to tak."

„Kdo pozve Taehyunga?" zeptal se Jimin a všichni ztichli.

„Chcete ho pozvat?" zeptal se Hoseok a Jimin pokrčil rameny. 

„Mám pocit, že by to bylo fajn a Jungkookovi to udělá radost. Vidím, jak je šťastný, když s ním může být i krátkou chvíli a co si budeme... Jungkook takhle šťastně nevypadal už dlouho od toho, co Junghyun odešel," vysvětlil Jimin tišším tónem, když mluvil o nějakým chlapci.

„Pravda... myslíte, že přijede?" zeptal se Jin a Jimin pokrčil rameny.

„Viděl jsem se s ním na letišti, ptal se celkem dost na Jungkooka, tak třeba jo," odpověděl mu Jimin. 

„A to s tím Taehyungem," začal Jin a zkřížil si ruce na hrudi, „pozvu ho. Uvidíme, pokud ví, kdy má Jungkook narozeniny."

Kéž by jen věděl, že by bylo o moc snazší Taehyungovi říct, o co přesně v ten daný den půjde...

----

Chtěla jsem toho dneska napsat více, ale nějakým způsobem jsem se zasekla uprostřed této kapitoly, zničehonic mi vypnulo a já nevěděla, co napsat, because má inspirace zmizela jak v Praze všechny těstoviny, mouka a kdovíco ještě :)))