Král moře a soli

5. Zlatá pouta | kapitola padesátá čtvrtá

Loď připomínala práci obyčejných lidí, o čemž Noe nepochyboval. Buď byla ukradená od zbloudilců, kteří se ukázali v Neviditelném oceánu nebo byl opravdu vytvořen člověkem, jehož musel někdo z mořských lidí navštívit.

Byla krásná a mohutná. Kdyby tu byly děti, hned by jim jiskřily oči a vyprávěly by si vymyšlené příběhy, kde jsou samy piráty.

Na palubě se objevila osoba. Královská trojice zvedla pohled;  v tenhle moment nevypadal Caesis obzvlášť nadšeně, což Noe zatím nechápal, protože jeho masky byly matoucí.

Z lodi spadla dřevěná podlaha směrem k nim. Krok cizince zaduněl a Noe podle husí kůže poznal, že se jednalo o někoho stejně mocného jako Caesis — možná byl mocnější, protože čím blíže osoba byla, tím víc Noe odolával třasu.

Muž se postavil na pláž a rozhlédl se jako by zkoumal terén, který si šel vybojovat. Působil zprvu jako generál jednotek, který prožil několikanásobně válku na vlastní kůži; stál rovně a napřímeně, takže jeho lesklý černý kabát, kryjící mu záda, zdůrazňoval jeho hodnost, která byla zcela jistě vysoká. Měl na sobě rukavice ze stejně lesknoucí se látky jako kabát a světle šedý dlouhý jogger, zakrývající mu spodní část těla. Hrudník měl tak nahý a vypracovaný; Noe si všiml, že se mu okolo krku vážou nejen korálky a zlatý řetěz, ale i ornamenty podobné tetování Boha moře, které má Caesis. Kresba nebyla vidět úplně, protože větší část byla zřejmě vyobrazena na zádech, ale táhla se okolo krku jako hadí ocas.

Měl šedé vlasy, ze kterých tančily ve větru dva dlouhé ocásky, tmavé oči, snědší pleť a hlavně jizvu na nose, která šla vidět i z takové dálky. Samy Noelanovy jizvy se rozpálily.

Noe si myslel, že jakmile se Caesis a muž setkají pohledem, začne bitva magie, ale nebylo tomu tak. Mladý muž z lodi se doširoka usmál, uvolnil se v ramenou a přistoupil ke Caesisovi jako starý přítel, nikoliv jako obchodník zdaleka, protože tak dost působil. Určitě uměl svými slovy zmrzačit i jikry.

„Caesisi," poplácal ho po rameni cizinec a pak se odtáhl. „Rád tě vidím."

Caesis ukázal lehký úšklebek plný důvěry a přikývl. „Já tebe taky. Jaká byla cesta?"

„Nic, s čím bychom si neporadili. Zboží je hlavně v pořádku."

Jak si Noe myslel, byl obchodník. Takže to byla ta práce, o které Cae mluvil?

„Skvěle." Král se otočil. „Arcanusi."

Jmenovaný přikývl a couval. „Ano, pane." A mlčky odešel.

Takže byla fůra času, aby se Caesis soustředil na svou zlatou rybičku, na kterou se chladně usmál, ale ten úsměv stejně tak vyvolal v Noelanovi motýlky, protože věděl, že není tak chladný jak vypadá.

Pojď sem, řekl mu v hlavě Cae.

Poslušně přistoupil a poklonil si cizímu muži. Z dálky vypadal jako generál, ale zblízka se vyzbrojil jako Bůh, jako syn Bohů moře. 

Cizinec byl o půl hlavy vyšší jak Caesis, takže na Noea zíral pořádný chlap. Rozdíl výšek Noea znervózňoval, takže když na Levou ruku muž zíral, a pak se usmál, Noe se opravdu ošil.

„Noe," usmál se Caesis. „Představuji ti Bysthara, krále Batodeei, pána obchodu, noci a Středního oceánu, syna bývalého krále Sana, mého přítele z dětství."

Král. Obchodník. Pán Středního oceánu a noci. 

Bysthar.

Noe zatajil dech.

On je ten, komu Caesis poslal princeznu Thosei?  

Přítel z dětství. 

Noe se nejistě usmál a Bysthar tak mohl koukat na jizvu na jeho krku, přičemž se podíval na Caesise, aniž by si toho Noe všiml, a šibalsky povytáhl obočí.

Caesis mu věnoval jistý pohled a Bysthar mlčky přikývl.

„Pane králi, služební jsou zde." Poklonil se Arcanus a za sebou měl zástup asi patnácti lidí, které Noe vidívá v paláci a většinu času se schovávali v bunkrech se zásobami.

Ale stejně se obrátil k Bystharovi, který se na něj ušklíbl. Když vítr nechal vykouknout jeho dva ocásky u šíje, Noe si uvědomil, kým může Bysthar být. On je dalším králem z rodu prvních rodin, paryba druhu rejnoků.

Na tetování se dívat nemohl, protože ho neviděl celý, ale následně se Noe zamračil, když mezi korálky na krku uviděl zblízka zlatý řetěz.

A zrudl, když se Bysthar řetězů dotkl a pravil: „Morzeus miloval ženu, kterou ulovil v bouři svými řetězy, ale pravda je taková, že Morzeus byl prostředníkem. 

Bohové se postarali o zbytek."

My jsme byli spojeni zlatými řetězy, zatímco v nás panovala bouře.