TRANSFORMERS - Křehká přání

CESTA ZA VYSVOBOZENÍM

Obrázek: inženýr a programátor Bresius, dle fantazie naší milé Klepeto666
*****

Char, skrytá továrna, nedávná minulost

     Sillard sledoval s obavami, jak otec učí místní tři mechy zacházet s citlivým zařízením. Už to byla několikátá lekce; otec byl přepečlivý, co se práce týkalo. Hleděl nic nezanedbat. Vyrobenou látku testoval. Když se mu nelíbilo, co viděl, museli znovu a znovu.

     Dnes jim ale test již vyšel.

     Je nejvyšší čas zmizet, pomyslel si chemikův syn. Cestu ven už měl nachystanou. Bresius tu měl pár vděčných zákazníků, které jeho náhlý, navíc ošklivý konec naštval.  A Sillard si uměl udělat přátele. Když jim vysvětlil, jak by mohl on a otec dopadnout, vymysleli plán.

..........

     Nevyplatí se být k podřízeným hnusný. Nesmyslné tresty za úplné pitomosti tu byly na denním pořádku. Mučení. Šikana..... vše obehnané plotem, v němž kolovala elektřina. Vlastně to bylo pro mnohé vězení.... Organizace sem většinu ze ,zaměstnanců' odtáhla bez jejich souhlasu. Vydírala je životy jejich rodin; případ oranžovožlutého celníka, který se vzepřel, odmítl spolupracovat a zemřel on i jeho rodina, znali všichni. Báli se tedy..... a dělali, co se po nich chtělo. 

     To vše zjistil Sillard opatrným vyptáváním a pozorováním.

     Mělo to jednu výhodu: stráže nedávaly moc pozor. Spoléhaly se na strach z teroru..... a na tom založil svůj plán.

*****

Gaynorro, současnost

     Dev seděl na skále, na místě, kde byl naposledy s Rungem, a sledoval, jak se údolí pod ním noří  postupně do stínu. Červené paprsky Sagrothu mizely za obzorem. Na nebi se začaly objevovat první hvězdy.

     Jeho ale tentokráte nezajímala hvězdná obloha; hleděl na ni a neviděl ji. Před zrakem se mu míhaly obrazy z jeho ztracené paměti.

     Povzdechl si,  když viděl Yunno a svého syna; a pak spatřil Ostarix. Jiskrou mu projelo bolestné bodnutí.

,,Já vím, že ti je zle," omlouval se jí v duchu. ,,A také za tebou již brzy poletím. Já tě najdu. Přísahám."

     Ještě chvilku koukal na nebe, jako by mu odtamtud mohla přijít odpověď. Ale nebe zůstalo tiché, jako každý den. Znovu si povzdechl. Nakonec vstal a pomalým krokem se vrátil domů.

     Byl tu již poněkolikáté. Potom, co Rungovi, Letce a Střelce dopověděl zbytek příběhu, mu Střelka slíbila cestu na Char.

,,Ale až ti bude úplně dobře. Takhle s tebou nemůžu skákat prostorem. Nezvládl bys to."

     Dev posmutněl.

,,Ale no tak. Tím, že umřeš cestou na selhání jiskry, jí nepomůžeš. A já tě potřebuji s sebou."

     Mládenec jen kývl, zvedl se a odešel z ošetřovny k sobě do pokoje.

     Na Střelčin příkaz ho nechali v klidu. Však ona si ho ohlídá.

V noci pak u něho párkrát byla; noční můry trápily Deva stále. Jen změnily scénář. Už to nebyly plameny, ale výbuchy, hluk a padající kamení, které ho na konci vždy zasypalo. Vzbudila ho pokaždé ostrá bolest v jiskře a hned nato se objevila Střelka.

,,Rix je někde zasypaná,"  vyslovil v noci na dnešek svou domněnku. ,,Vidím pořád to samé. Ona tam umře...."

     Střelka ho pohladila a s vážnou tváří se ho zeptala: