Ráj plný slunečnic | Stein27

8. část- ,,S láskou máma."

,,Co si jí udělal!" Zvýší hlas...

,,Mari nech ho nic mi neudělal. Prosím pusť ho." Chytím ho za ruku, kterou Petra drží pod krkem. A zadívám se mu do očí. Udělal to. Pustil ho. Věnoval mi lítostivý pohled. Něco jako. ,,Mrzí mě to." A odešel se svou taškou a klíčky od auta ze dveří.
Jdu za ním. Péťa mě, ale zastaví.
,,V tomhle stavu nemůže řídit." Řeknu.
,,Neboj vrátí se." Zamumlá. ,,Víš, co na tobě tolik miluju?" Cože miluje? On mě miluje.
,,Ne prozraď mi, co." Jsem zvědavá.
,,Nejradši by ses rozdala pro druhé, ale úplně zapomínáš na sebe." Řekne starostlivě a jemně mě políbí na čelo.
Věnuju mu nenucený úsměv a políbím ho.
,,Sakra lidi nemůžete bejt alespoň chvíli potichu. Vyspávám kocovinu." Přijde do obýváku Zuzka, kterou následuje Calin. Když uvidí moje zarudlé oči a rozbitou sklenici. Její tvář ztuhne. ,,Budu se ptát dřív než udělám něco, čeho budu litovat. Co se to tu sakra děje?" Obdivuju u ní, že neskočila hned po Péťovi, jako to udělal Mari. I když šlo vidět, že do toho neměla daleko. Jediné, co jsem ze sebe vypravila bylo. ,,Vzpomínky." Když jsem to vyslovila. Viděla jsem, že to stačilo na to, aby Zuzka věděla, co se děje. Nasadila lítostivý pohled a šla mě obejmout. ,,Neboj zlato. Nejsi sama komu chybí." Řekne a věnuje mi malý polibek na čelo. Když už se začnu cítit líp všimnu si, že má na sobě Calinivo tričko. Které on pro jistotu nemá vůbec. Je pěkné jestli budou spolu, když babička a děda nejsou, alespoň nemusí bydlet sama.
Všichni se probudili a trochu se zkulturnili. Někteří si museli brát prášky proti bolesti hlavy a migrénám. Například Zuzka. Uklidily jsme celý byt, který byl součástí klubu. A s věcmi odešli ven k autům. Jelikož řidiči usoudili, že se cítí na řízení. Kromě Zuzky, která byla naprosto bez energie. Calin se nabídl, že bude řídit její auto, protože jsme chtěly jet na pozdní snídani. Než jsme odjížděli všichni si zapálili cigaretu. Já jsem měla na sobě oblečení, které jsem dala sušit na topení. Naštěstí mi Péťa dal svou bundu, abych mu nezmrzla. Když se začnu třást zimou. Péťa mě vezme za ramena a dá mi pusu do vlasů. Doufám, že táta neucítí kouř z mých vlasů. Ale pak mě napadne, že to můžu svést na Zuzku. Konec konců ona kouří taky. Začnu se rozhlížet po okolí, jestli náhodou nepřijel Mari.
,,Copak je?" Zeptá se mě Péťa.
,,Ale nic."
,,Jestli vyhlížíš Marina, tak marně. Ono je totiž moc brzo, aby se uklidnil." Pustil mě, aby mohl típnout cigaretu o patník.
,,Ne já jen mám o něj strach přece jen. Byl naštvaný a v tomhle stavu je nebezpečné řídit."
,,Neboj se." Chytí mě za ruku. Jdeme spolu se Zuzkou a Calinem k autu. Jedeme a já položím hlavu na Peťovo rameno. On mi dá roztomile pusu do vlasů. Docela už začínám mít hlad. Dojedeme na parkoviště. ,,Jsme tady princezno." Zašeptá Péťa. Jelikož jsem pomalu začínala usínat. Vyskočím z auta. Přede mnou je kavárna, která vypadá docela pěkně. Vejdeme dovnitř, když najdeme stůl, kde můžeme sedět všichni. Petr mi odsune galantně židli, abych si sedla. Usměju se a když se chci posadit. Spatřím Maru, který právě vešel dovnitř. Bez váhání ho jdu obejmout. Jsem tak ráda, že je v pořádku a nic se mu nestalo. Málem ho umačkám, když se odtáhnu. ,,Tohle mi už prosím nikdy nedělej, ano měla jsem o tebe strach a bála jsem se, že se ti něco stalo a..." Mluvila jsem tak rychle, že jsem ani nepřemýšlela nad tím, co říkám. Skočil mi do řeči. ,,Jsem v pohodě a promiň mi to."
,,Neomlouvej se, ano?" Rozcuchám mu vlasy. A on se usměje.
Když se otočím střetnu se s Peťovím řekla bych, že i žárlivým pohledem. Sednu si a oba se posadí vedle mě. Na pravé straně sedí Mara a na levé Péťa, který mě drží za stehno. Najedly jsme se míchaných vajíček. Někteří si daly kávu a jiní džus. Všichni jsme se smály vtipům, které padaly z různých stran. Taky zábavné historky ze včerejška a jiných událostí nesměly chybět. Petr se ke mě naklonil. ,,Moc rád bych s tebou strávil dnešek, ale musíme objet ještě pár míst, kde máme hrát. Takže vás zavezeme domů, ju? Potom se ti když tak ozvu, ano?"
,,Dobře." Kývnu s úsměvem a políbím ho.
Dojedeme před můj dům. Sousedi se dívají, ale já se jim nedivím. Jelikož za námi jelo auto a dodávka. Takže to muselo vypadat hodně zajímavě. A ještě k tomu mě Petr políbil na rozloučenou a kdyby jen to. Taky všichni se přišly rozloučit, což mi zvedlo náladu, ale muselo to vypadat hodně zajímavě. Odjely a my se Zuzkou jsme došly domů. Jakmile otevřu dveře Laurinka už nás vítá. ,,Ahoj Mari!" Padne mi do náručí a pevně drží. ,,Kde jste byly?" Zeptá se zvědavě. Poškrábu se ve vlasech. Jelikož netuším, jak jí na to odpovědět.
,,Ahojte pařmenky! To vás sem dovezl průvod nebo, co?" Přišel táta z kuchyně. Šlo vidět, že nás pozoroval. Potom se jeho oči upnuly na mě. A sakra mám Peťovu bundu. ,,Co to máš na sobě?" Zeptá se.
,,Suvenýr." Vyjekne rychlostí blesku Zuzka. Táta se jen začne hlasitě smát. ,,To je toho kluka, co tě políbil venku, co?" Proč tak vyzvídá? ,,No tak tati." Dám oči v sloup. Slyším Zuzku se smát.
,,Tak co pomůže mi někdo s obědem?" Nadzvednu obočí a dám ruce v bok.
,,Já." Řekne Laurinka a rozběhne se do kuchyně. Zuzka i táta se jí snaží dohonit. Ten pohled mě donutí se usmát. Zazvoní mi telefon. Přišla mi zpráva.