Ráj plný slunečnic | Stein27

12. část- Neopouštěj mě

,,No jestli Vám to pomůže, tak je při vědomí. Je na tom mnohem lépe než druhý mladík, který byl na straně spolujezdce. Ten je v úplném bezvědomí." Jakmile to dořekne ucítím sucho v puse a tlak na prsou...

Zuzka dostala veškeré potřebné informace z pána, který nám to oznámil. Nasedly jsme do auta a jely. Celou cestu jsem byla mimo. Hlavou mi probíhala jen jediná myšlenka. Nemůžu ho ztratit jedině on dává mým temným dnům světlo. S ním cítím to, co s nikým jiným jsem necítila. Konečně zaparkujeme. Parkování v Brněnské nemocnici je děs. Přes dlouhé čekání na recepci nám paní řekla oddělení a číslo pokoje.

Stojím před pokojem, když se natahuju po klice všimnu si, jak se mi třepou ruce. Podívám se na Zuzku, která má v očích hrůzu. Opatrně chytím kliku a otevřu, když vejdu do pokoje. Ztuhnu a mého těla se zmocní šok, když spatřím Péťu. Který nehybně leží připojený na kapačce a přístroji, který měří tep a srdce. Díky přikrývce, která mu zakrývá jen spodní část těla. Vidím pohmožděniny na jeho těle, což mi vhání slzy do očí. Ruku má obvázanou v sádře. Obličej samé škrábance a modřiny, včetně zaschlé krve pod nosem. Udělám pár tichých kroků k němu, abych mu mohla odhrnout vlasy z čela. Mé tváře jsou celé smáčené od slz. Pramínky vlasů mu odhrnu na bok. Všimnu si řezné rány na čele. Je dosti hluboká a díky tomu mám větší strach. Dlaní ruky si utřu slzy, které mi z očích tečou proudem. Nakloním se k jeho uchu.
,,Miluju tě a proto tu se mnou musíš být. Jsi hlavní důvodů, proč jsem šťastná. Díky tobě zvládám ty strašné záchvaty. Proto tě prosím neopouštěj mě." Šeptám a tiše doufám, že to vnímal. I když je v bezvědomí, cítím, že to slyšel. Dám mu pusu na čelo a pohladím ho po vlasech. ,,Miluju tě, tak strašně moc." Zamumlám se slzami v očích.
Otočím se na Zuzku, která sedí u Calina, který je při vědomí a mluví s ní. Sedla jsem si na malý kousek matrace a chytila Péťu za ruku. Proč se to muselo stát zrovna jim?

Každý svůj volný čas jsem trávila u něj. Sice mě zřejmě nevnímal, ale byla jsem tam pro něj kdyby se vzbudil. Chtěla jsem, aby věděl, že tu jsem pro něj stejně tak, jako on byl pro mě. Sedím u něj a pozoruju každý detail jeho těla. Zamyslím se nad tím, co mi říkal Mari o tom, že mám být opatrná. Kvůli tomu, že by mi mohl ublížit. Nevím, ale zatím mi nepřijde, že by byl bezohledný vůči mě. Právě naopak je pozorný. Bojím se, že opravdu na to dojde a já se z toho nevzpamatuju. Jelikož jsem v lásce k němu až po uši. Jsem tu už čtvrtý den a on je stále v bezvědomí. Je pozdě měla bych jít domů, aby Laurinku mohl, kdo pohlídat. Vstanu z postele a dám Péťovi pusu na čelo. Vezmu si věci a mířím ke dveřím.
,,Princezno?" Uslyším tichý šepot Péti plný bolesti a strachu. Bez váhání pustím věci na zem a jdu k němu.
,,Jsem tu s tebou." Chytím ho za ruku.
Ta věta mu vykouzlila úsměv na tváři. Za což jsem moc vděčná, jelikož mi jeho úsměv tolik chyběl.
,,Miluju tě princezno, tak zatraceně moc." Jeho oči mě pozorují. Je tak sladký a obzvláště, když mi říká tak nádherným oslovením. Začnu cítit slzy v očích.
,,Zavolám sestru, ano." Oznámím mu.
,,Nechoď prosím. Zůstaň tu se mnou." Chytí mi ruku pevněji, ale o moc ne. Jelikož je naprosto bez sil. Jeho nádherným očím se prostě odolat nedá.
Kleknu si před postel ve které nehybně leží. A druhou rukou ho hladím po vlasech.
,,Chyběla si mi." Vydechne bolestivě.
,,I ty mě." Řeknu skrze slzy.
,,Neplakej princezno já tě neopustím slibuju." Usměje se, ale vidím, že ho každý úsměv bolí. Až půjdu musím říct sestře ať mu dá prášky proti bolesti. Ať ho to, co nejméně bolí. Byla bych ráda, kdyby ho vůbec nic nebolelo.
,,Miluju tě." Zašeptám s úsměvem a slzami v očích. Nic neodpoví, jen zavře oči a opět se ponoří do spánku. Je tak roztomilý, když spí.
Povolí mi ruku ze stisku a tak poznám, že můžu jít. Vůbec se mi od něj nechce. Nechci ho opouštět, chci tu být s ním stále, ale nejde to. Musím domů kvůli Laurince. Něžně ho políbím na rty, které mi tam moc chyběly.
Projdu tiše kolem Calina, který spí. Slíbila jsem, že napíšu Zuzce, jak je na tom. Jelikož musela odjet do práce. Zapnu telefon a začnu psát Zuzce.