Devil

11.

"Pan Lee?"
Starý muž ke mně zvedl hlavu a usmál se.
"Už je čas?"
Kývl jsem a prohlédl si křížovku, kterou vyplňoval.
Muž kývl a zvedl se.
"Dáte si předtím něco k pití?" Zeptal se a vydal se ke kuchyni.
Jeho tělo už bez duše leželo v křesla a sešit spadl na zem.
"Spíš bychom měli rovnou jít."
Přistoupil jsem k němu a položil mu ruku na rameno.
Muž se smutně podíval na své tělo.
Na stole jsem uviděl starou fórku jeho rodiny.
"Můžu mít otázku? Co bylo hodné toho, abyste za to prodal svoji duši? Peníze? Sláva?"
Muž zavrtěl hlavou a pokusil se chytit do ruky fotku. Ruka mu projela skrz.
"Moje žena byla kdysi hodně nemocná. Chtěl jsem, aby se vyléčila."
Vyšli jsme z domu a já celou dobu sledoval jeho hodnou tvář.
Tenhle muž k nám nepatří.
Ale nemohl jsem s tím nic udělat.

Vrazil jsem do svého pokoje a při pohledu na mého bratra sedícího na posteli jsem se lekl.
"Jimine? Jsi v pořádku?"
Sklopil hlavu bez odpovědi.
Zmateně jsem se otočil.
"SeokJine?"
"Pojď se mnou."
Vysokému a silnému SeokJinovi se nedá odporovat. Je to miláček Vládce, takže jediné co mi zbylo, bylo ho následovat.
Vyšel ze dveří a já se ohlédl na Jimina.
Rychle se zvedl a uchopil moje ruce.
"Jungkooku. Hodlám si dnes zachránit krk. Rovnou se ti omlouvám."
"Jungkooku!" Ozval se Seokjinuv hlas a já z pokoje radši odešel.
Po Jiminovi jsem hodil poslední zmatený pohled.
Usmál se a zamával.

Dostaly jsme se k lázním.
"Tvůj bratr se sem šel po jeho... incidentu odreagovat."
"A?"
SeokJin se mi vážně podíval do očí a pak otevřel těžké dveře.
"Co se to tady stalo?" Vany, většinou naplněné relaxačními sloučeninami byly rozmetené napadrť. Celá podlaha byla pokrytá rozlitými koupelemi. A po zdi se až ke stromu táhla dlouhá, hluboká trhlina.
"Jak-"
"Jiminovi relaxace očividně nepomohla. Několik z nás je poraněných. Zvažuje je trest."
"Nemůžete ho trestat za něco, za co nemůže!"
"Ale to on to udělal."
"Ne úmyslně!"
"Když nedokáže svoji moc ovládat..."
"Ale-"
"Ticho! Teď jdi."
Vypadl jsem od něj co nejrychleji jsem mohl.
Když jsem se však dostal do Jiminova pokoje nebyl tam.
S povzdechem jsem luskl prsty a nechal se přenést na místo, kde se nachází.
Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe.
Byl jsem na zemi.
V klidné ulici. Po ulici šla jen jedna osoba.
Rukou jsem si zacpal ústa a schoval se, aby mě Jimin, Jimin v lidské podobě, neviděl.