Zazvonil u dveří domu a já napjatě čekal, kdo mu otevře.
Vykoukla rozcuchaná hlava a vtáhla ho dovnitř.
Zdálo se mi to, nebo to byl...
Rychle jsem se dostalskrz zeď dovnitř.
Byl to on.
Min Yoongi usadil Jimin na gauč.
"Takže. Co chceš."
Zeptal se a posadil se vedle něj.
Jimin nezaváhal ani vteřinu.
"Nebudeš mi věřit, ale když se se mnou pomiluješ, zachráníš mi život."
Podíval jsem se, jak překvapeně a vyděšeně se Yoongi zatvářil.
Přesunul pohled přímo na mě.
Ale otočil se zpět na Jimina, jakoby mě neviděl.
"Jsi v pořádku? Nepotřebuješ třeba doktora nebo do blázince?"
"Ne, potřebuju tebe."
Když se na sebe nalepili a začali se navzájem vysvlékat, odvrátil jsem zrak a vypadl z domu.
Schovaný za rohem jsem se zhroutil.
V očích mě pálily jezera slz, které když mi stékaly po kůži syčely a zanechávali bolestivé stopy.
Dlouho jsem tam brečel. Brečel a zvracel, při každém zvuku co se z domu ozval.
Nechápal jsem jak mi to mohl udělat.
Nechat mě v pekelném světě samotného.
Protože když jeho milování skončilo, ulehl vedle Yoongiho, jsko obyčejný smrtelník.
