POST-CREDIT SCENE

734 43 17
                                    

Do stromů se opíral studený vítr, rozfukující popel dál do okolí. Na sutiny dopadaly poslední paprsky slunce tohoto smutného dne. Na několika místnech se dalo zahlédnou doutnání kouře a celým místem stále dozníval tiše horor, který se několik hodin zpátky udál.

Byl to okem skoro nepostřehnutelný pohyb, když se několik kamínku svalilo z jedné velké hromady sutin. Člověk, který by procházel by si ho jistě nevšiml.

Ale v prachu a sutinách se najednou zahýbe něco jiného. Až zvláštně to připomíná lidskou rukou. Což klidně mohlo být, protože pod sutinami tu leželo spousty lidských těl, která byla obětí tohoto neštěstí.

Jenomže mrtvá těla se nehýbou.

Místem se rozlehl hlasitý sýpavý nádech a několik vteřin na to se ze sutin začal opravdu plazit člověk. Zaprášený, pokrytý krví, potem a popelem z lidksých těl.

Oblečení potrhané, propálené a přesto člověkovi oči zářili stejně jasně jako hvězdy, které se objevovaly na obzoru. Do vlasů se postavě opřel studený vítr a vyfoukal z nich prach i popel, který se okamžitě rozletěl po okolí.

Postava, která měla být pohřbená pod sutinami už navždy se najednou zdála až moc živá.


KONEC KNIHY PRVNÍ.

Tímto ukončuji první díl Violacea a ptám se, kdy byste chtěli, aby vyšla úplně první kapitola druhého dílu? Mohu počkat pár dní, abyste měli čas na vstřebání a zveřejnit jí třeba až v pátek, nebo klidně mohu už zítra? Je to jen na vás! Děkuju všem, kteří příběh četli, komentovali a hvězdičkovali!

ViolaceaKde žijí příběhy. Začni objevovat