-The fall-

8.5K 549 25
                                    

Zareagoval okamžitě. Nevyptával se na zbytečné podrobnosti, stačila jen jediná zmínka a práskači, který donášel policajtům a veškerá Ashtonová pozornost byla směřovaná mým směrem.   

Mé kroky jsou jisté, rozléhají se tovární halou a vracejí se jako děsivá ozvěna, způsobující mi husí kůži. Nerozhlížím se, neváhám. Zpříma mu hledím do očí, hlavu zdviženou. Nebojím se ho, více už ne.  

Snaží se můj pohled opětovat, ale brání mu v tom sluneční brýle, skrývající mou tvář. Není s nastalou situací ani v nejmenším spokojený. Má přítomnost ho znervózňuje, ví čeho jsem schopná. Nejistě se rozhlíží kolem sebe, hledající potencionální hrozbu, kterou nenachází, ale ona tam je a on to moc dobře ví, proto není sám. Doprovod mu dělá tucet plně ozbrojených mužů, připravených mě na místě chladnokrevně zabít.  

"Máš odvahu, že se chceš dobrovolně zaplést s Bossem." Ušklíbne se, aby tak zakryl svoji nejistotu. Ledabyle pokrčím rameny a zastavím se pět kroků od něj. "To není tvoje věc." Odseknu. "Máš pravdu, není." Přikývne. "Kde ho schováváš? Nemyslíš si doufám, že ti řeknu všechno co o Bossovi vím, aniž bych si byl jistý, že ten koho máš je skutečně ten, kdo mi kazí obchody." Povytáhne obočí, na což reaguji povzdechnutím.  

Do tovární haly vchází spoutaný Liam v doprovodu Harryho. Klopýtá po prašné, kamenné podlaze mým směrem, kde u mých nohou bezvládně klesne k zemi. Jeho tvář hyzdí několik dalších, čerstvých ran, které jsou původcem nemalého množství krve, stékající po Liamově obličeji. "Styles." Uchechtne se Ashton. "Kohopak to vidím?" Povytáhne obočí. "Víš, že se po tobě shání Zayn?" Rýpne si. "K věci!" Zavrčím. "Jak si přeješ." Vyhoví mi. 

"Nečekal bych, že zrovna ty se dáš k fízlům, měl jsi charakter." Promluví k Lamovi. "Naser si." Vyplivne z pusy krev a když ho Ashton popadne za košili a vytáhne na nohy, bolestně zaskučí. "Být tebou, dávám si pozor na jazyk." Zasyčí výhružně a nechá Liamovo tělo sklouznout zpět k zemi. "Naložte ho!" Houkne k mužům, postávajícím u dvou černých dodávek. "Počkat!" Zarazím je. "Nikam nepůjde, dokud nedostanu odpovědi na své otázky." V Ashtnových očí se mihne stín pobavení.  

"Je mi líto, ale na tvé otázky kdo je Boss a kde ho najdeš, ti neumím odpovědět, ale zkus se zeptat jeho." 

Instinkt velí ústup. Dění před sebou vidím jako na filmovém plátně. Ashtonovi muži pospíchají k dodávce, táhnoucí sebou bezvládného Liama a mizí ze scény. Na jejich místo nastupuje on, Boss. Osoba, která se zdála nepolapitelná, jako stín. Nikdy jsem se ani na okamžik nezamyslela nad tím, co udělám, až ho najdu a ve chvíli, kdy si on našel mě, jsem pociťovala jen čiré zoufalství a bezmoc.  

Tmavý kabát mu sahal až ke kolenům a jeho tvář halila kapuce. Doprovod mu dělalo několik ozbrojenců, kteří na první pohled působili jako muži speciálních, policejních jednotek, ale rozhodně se neřadili mezi muže zákona. 

Harryho ruka mě pevně uchopí za zápěstí a táhne pryč. Neprotestuji, s divoce bušícím srdcem ho následuji a modlím se, abychom byli rychlejší, než ONI. 

Periferním viděním zahlédnu Louise, který se k nám snaží dostat z opačného konce továrny a pomoci nám utéci. Nikdo jiný už poblíž není. Lucy, Anna ani Niall o ničem nevědí. Když jsme odcházeli, spali. potřebovali odpočinek a já jim ho hodlala dopřát, proto jsem se sebou nebrala. V tu chvíli jsem toho litovala.  

Slyším výstřely, které má na svědomí Louis. Harry se k němu bez váhání přidá, ale odpovědi se nedočkají. Muži, odění v neprůstřelných vestách jsou nám v patách, ale nestřílejí po nás. Nepřemýšlím nad tím, proč tomu tak je, snažím se jen o jediné, zmizet.  

Ostrá, tříštivá rána, syčivý zvuk, skřípění a rachot bortícího se kovu. Vzhlédnu a spatřím rezavou traverzu, podpírající strop zchátralé budovy, řítící se k zemi. Jedna z kulek musela pravděpodobně zasáhnout řetěz, na kterém byla pověšená a tím ji poslat k zemi.  

Železná konstrukce nás mine jen o fous a dopadne na jeden ze zbylých, už dávno nefunkčních strojů. Hlasitá rána se rozlehne prázdným prostorem, který zachvátí oblak prachu. Rozkašlu se a dlaní si zakryji ústa. Harryho stisk z neznámých důvodů povolí. Chci zakřičet jeho jméno, ale opět se rozkašlu. Zmateně se otáčím kolem své osy a snažím se najít cestu ven.  

"Raylence..."  

Otočím se za neznámým hlasem. Jediném co vidím, je silueta vysoké, štíhlé postavy, zahalené v černém kabátu.  

"Dovol mi ti pomoc..."  

Ustoupím, nechci pomoc, chci Harryho, chci cítit jeho dotyk, být v bezpečí jeho náruče, chci se jím nechat unést z tohohle blázince, chci pryč.  

Další ohlušující rána zaplní prostor haly, mísící se s mnoha výkřiky. Kdesi v dálce slyším i jeho chraplák, volající mé jméno a varovná slova, jejichž význam nejsem schopná rozluštit. Ohlédnu se za sebe, strop továrny se bortí k zemi. Zkáza, to je to jediné co vidím. Tma, nekonečná, neprostupná tma. Bolest. Blaženost,  Vysvobození. Světlo na konci ničeho...

                   _THE END OF THE FIRST PART OF LOST BOY'S_

Jak nečekané! :D Jsem podlá a rozhodla jsem se rozdělit LOST BOYS do dvou částí, respektive sérií :D Proč? Protože vás čeká nový začátek  a postupné rozuzlování všech těch podivných a nepochopených věcí, které jsem během minulých kapitol zmínila :D

Konečně na scénu přichází Boss, tak kdopak to asi je? 

Jakékoli otázky týkající se příběhu (i čehokoli jiného) ráda zodpovím, stačí mi napsat komentář, nebo do zpráv, jak budete chtít :) 

Snad se budete na další sérii těšit a konečně pochopíte všechny souvislosti :) Budu se na vás těšit u další kapitoly s názvem _WHO AM I?_ 

Lost Boys |FF One Direction cz|Kde žijí příběhy. Začni objevovat