-I know him-

7.3K 573 35
                                    

 ♦ Nová kapitolka je tu! Omlouvám se za její délku, ale jak jste si možná všimli, dnes jsem pustila ven svoji novou povídku s názvem Bastards (v komentářích najdete odkaz), což znamená, že odedneška tu mám dvě aktivní, rozepsané povídky, kterým se hodlám věnovat :) Nebojte, LB rozhodně nenchám být, ani povídku spěšně neukončím, v psaní pokračuji i nadále :) 

Smráká se.  

Na město usedá temný stín noci, skrývající hříšníky, plužící se zapadlými, špinavými uličkami, ve kterých jsem já sama bojuji o svůj život.  

Neohlížím se, jen zběsile prchám neznámo kam, můj sluch mi prozrazuje vše podstatně. Vím, že jsou mi v patách, ale netuším, jaké jsou jejich rozkazy. Zabít mě? Přivést mě zpět a předat Olivii, která si moji smrt náležitě vychutná? Netuším a možná je to tak lepší.  

Pocítím ostré bodnutí v boku, předkloním se a nepatrně zpomalím, lapající po dechu. Nedokáži jim utéci. Zmocňuje se mě zoufalství a panika. Nechci umřít, nechci skončit jako Anna. 

Z dálky ke mně dolehne zvuk policejních sirén. Proč mě to jen nenapadlo dřív?  

Zhluboka se nadechnu a opět zrychlím, proplétající se bludištěm temných uliček, marně se snažící nalézt cestu ven.  

Krví nasáklé oblečení se lepí k mé kůži, stahující mě svoji vahou k zemi. Cítím horké slzy, stékající mi po tváři a když se je pokusím hřbetem ruky setřít, jen se ještě víc ušpiním Anninou krví, pokrývající mé dlaně. Splašeně bijící srdce ztěžka naráží do mé hrudi, jakoby se snažilo prorvat skrz a utéci. Nestačím s dechem, klopýtám, podlamují se mi kolena a s každým dalším krokem cítím, jak mě opouštějí ony vzácné zbytečky sil, které se mi podařilo zmobilizovat.  

Když se přede mnou objeví široká silnice, osvětlená pouličními lampami, na malý okamžik začínám věřit v to, že mám vyhráno.  

Nerozhlížím se, vběhnu doprostřed silnice a až pozdě si všimnu blížícího se auta. Slyším jen skřípění a rachot motoru, v duchu se loučím se životem. Do nosu mě udeří pach spálených pneumatik a když se odvážím otevřít oči, spatřím luxusní, sportovní auto v policejních barvách se sirénou na střeše.  

Dveře řidiče se spěšně otevřou a ven vystoupí vysoká postava. Podle stavby těla poznám muže, ale víc říci nedokáži, kvůli reflektorům auta, svítícím mi do tváře.  

"Ray?" Promluví potichu, jako by se mě snažil nevyplašit. "Vy víte, kdo jsem?" Udělá několik váhavých kroků mým směrem, které mě donutí o stejný počet kroků ustoupit. Rukou si kryji oči a mžourám do ostrého světla, které je vzápětí zastíněno jeho tělem. Ruce má zdvižené před sebou, snažící se mě pravděpodobně uklidnit.  

"Ano, vím kdo jsi i co se ti stalo. Spousty lidí tě hledá." Přikývne. Stáhnu ruku ze svých očí a odvážím se pohlédnou do jeho tváře.  

Nemůže mu být víc, než třiadvacet. Jeho tvář pokrývá několikadenní strniště a hluboké, oříškově hnědé oči na mě hledí s neskrývanou radostí.  

"Proč-proč mě hledají?" Pousměje se. "Protože o tebe mají strach." Nepatrně se přiblíží, prohlížející si mě zkoumavým pohledem, plným obav. "Jsi v pořádku? Ublížili ti?" Zavrtím hlavou. "Ne, ta krev není moje." Přikývne. "Dobře." Jeho ruka se natáhne mým směrem. "Jsem Liam a byl bych rád, kdybys mi dovolila ti pomoci." Zaváhám. "Já-" Ohlédnu se do uličky, z které jsem vyběhla. Nebude trvat dlouho a najdou mě, navíc, proč bych se měla bát policisty? "Dobře." Vydechnu a zamířím k němu.  

Drží si odstup, za což jsem mu vděčná. Přejde k zadním dveřím auta a otevře je, čekající, až nastoupím. Vklouznu na sedačky a sleduji, jak za mnou zavírá dveře a usedá na místo řidiče. "Vezmu tě do bezpečí, někam, kde tě nenajdou." Ohlédne se mým směrem. "Bude lepší, když odjedeš z New Yorku a... "Liame!" Vyjeknu a má ruka vystřelí v před.  

Pohlédne směrem, kterým ukazuji a téměř neslyšně zakleje. Sáhne do přihrádky pod palubkou a vytáhne zbraň, kontrolující zásobník. "Zůstaň tady, nic se ti nestane, slibuju."  

Trojice aut s tmavými skly přibrzdí u Liamova auta a ven vystoupí půl tucet ozbrojených mužů. Tuším potíže. Snažím se utéci, jak mi velí instinkt, ale když se pokusím otevřít dveře zjistím, že je zamčeno. Vyděšeně pozoruji Liamovo počínání a modlím se, aby přežil.  

Zbraň má schovanou za zády, snaží se s muži očividně domluvit. Netuším, o čem se dohadují, ale když se mohutný muž, o něco málo vyšší než Liam rozpřáhne a uštědří mu pravý hák, nedrží se zpátky. Slyším výstřel a mužovo tělo jde k zemi, stejně tak další.  

Přesunu se k druhým dveřím, které jsou stejně jako ty první zamčené. Neváhám, mezerou, mezi předními sedadly se protáhnu dopředu a díky dveřím spolujezdce se konečně dostanu z auta ven.  

"Ray!"  

Strnu a ohlédnu se za hlasem, volajícím mé jméno. Znám ty oči, znám zběsilý výraz v jeho tváři i hlas, rozechvívající mé tělo. Díky Olivii znám i jeho jméno a děsím se ho.  

Malik, Zayn Malik.  

♦ Přáli jste si návrat Zayna a já ráda plním přání, proto je Zayn zpátky! Otázkou je, co si počne s chudinkou zmatenou Ray? :O 

♦ A copak se počne s Liamem? Poprvadě si nejsem jistá, co s ním udělat, jak by jste si přáli, aby Liam dopadl? :O 

Lost Boys |FF One Direction cz|Where stories live. Discover now