Courage |H.S| ✅

22.

Jeho ruce mě pevně chytí za zadek a postaví se. Tělem už mi znovu proudí ta známá energie, každý kousek mého těla prahne po jeho dotecích. Rychlým pohybem seskakuje ze čtyřkolky a mé nohy se znovu ocitají na pevné půdě. Zmateně se na něj podívám, no on mi už nevěnuje téměř žádnou pozornost. Chytí lem svého trika a přetáhne si ho přes hlavu. Se zatajeným dechem sleduju, jak se mu napíná každý sval na mohutném těle a kochám se výhledem na nově odkrytá tetování. Nejvíc mou pozornost upoutá drak, který začíná u pravého boku a táhne se až k levé lopatce. Přistoupím k němu a konečkami prstů začnu přejíždět po tom uměleckém díle. To, jak je propracovaný do každého detailu mi vyráží dech, ale i tak vidím malé jizvy, které se pod ním nachází. Některé jsou menší a kulaté, jiné úzké, ale za to dlouhé, jako kdyby byly po bodnutí nožem. Zachvěju se, když si představím bolest, kterou musel při jejich tvoření cítit. Pod mým dotekem se celý napíná a momentálně si nejsem jistá, jestli je mu to příjemné, nebo se dotýkám příliš citlivých míst.

Z mých myšlenek mě vytrhne v momentě, kdy se prudce otočí a chytí mě za zápěstí. Jeho tvář je znovu nečitelná. Rty má těsně semknuté k sobě, obočí nakrčené a jen si mě prohlíží hladovým pohledem. Takhle se na mě díval jen párkrát a vždycky to bylo, když se mě od sebe snažil odehnat. Na sucho polknu. Páteří jako by mi projížděl elektrický proud. Nemůžu se ani hnout, nohy mě nechtějí poslouchat a ruce mám znovu roztřesné.

,,Nestojím o žádnou lítost, dobře?" procedí skrze zuby a ještě víc se zamračí. Nelíbí se mi, jak se mnou nemluví a nemám v plánu si to nechat líbit. Vytrhnu mu svou ruku z pevného sevření a promasíruju si bolavé zápěstí.

,,Nevím, proč bych tě měla litovat. Nevím, co se ti stalo a pokud mi to nechceš říct, nech si to. Jen se ke mně nechovej zase jako debil," vyštěknu a i přes nový nával negativních emocí od něj o krok odstoupím. Líbí se mi, když mu zamračení zmizí a vystřídá ho překvapený výraz. Složím si ruce na hrudi a propaluju ho naštvaným pohledem. Doufala jsem, že mě zná líp, než aby si myslel, že ho tu začnu litovat.

,,Julie," vydechne a frustrovaně si prohrábne vlasy. Znovu překoná vzdálenost mezi námi a bere zpět mou ruku do té své. Chvíli se bráním, no oproti jeho síle jsem bezmocná. ,,Omlouvám se. Nejsem zvyklý mít někoho tak blízko," sklopí pohled a skoro mi přijde, že se za sebe stydí. Pohladím ho po tváři a on ke mně zvedne pohled. Tiká všude po mé tváři a jeho výraz je plný očekávání.

,,Měl bys vědět pár věcí. První je, že tě nebudu nikdy soudit. Druhá je, že je mi celkem jedno co, kdy a kde děláš když nejsme spolu a třetí je ta, že tě  nebudu zpovídat, pokud mi něco nebudeš chtít říct sám. Sama mém ve svém životě bordel, takže možná až si ho uklidím, začnu uklízet tvůj. A to se nestane," na konci se zasměju, abych uvolnila tu zvláštní napjatou atmosféru, která mezi námi nyní panuje. Bez mrknutí oka naslouchá mým slovům a palcem krouží po hřbetu mé ruky. Sklopím pohled a sleduju, s jakou něhou se mě momentálně dotýká. Je to zvláštní pocit, cítím se být mu mnohem blíž, než kdykoliv předtím. Víc, než za naší intimní chvíle. Nelíbí se mi, že nic neříká, takže se na něj znovu podívám, ale i jeho pohled je sklopený. Uchopím jeho bradu mezi dva prsty a zvednu mu hlavu tak, aby se mi musel podívat do očí. Je na něm vidět, že je mu to nepříjemné a očnímu kontaktu se vyhýbá.

,,No, tohle je divný," uchechtnu se a za bok si ho přitáhnu blíž. Vyhledám jeho rty a hladově se na ně přisaju. Úlevně vydechne a začne se mnou spolupracovat. Jeho studené ruce zabloudí pod mou mikinu a já zachvěju.

,,Udělej si culík," přikáže mi, když se odtáhne a začne rozkládat své tričko na zem. Poslechnu ho a ze zápěstí si sundám gumičku, díky které si divoké vlasy svážu. Zase se na mě otočí a ukáže na zem. Je mi jasné, co tím myslí, takže bez zbytečných slov přejdu k tričku, na které si lehnu. ,,Na břicho," zastaví mě, když už se chystám položit. Protočím oči, ale poslechnu ho. V jeho hlase je slyšet nedočkavost, veškeré city jako by z něj opět vyprchaly. Stejně jako minule. Lehnu si na břicho a obličej si položím na jeho měkké tričko. Silná vůně mi proniká do plic a spolu s očekáváním způsobují, že můj dech začíná být čím dál rychlejší. Ruce si natáhnu nad hlavu a pevně sevřu trs trávy, když cítím chladné prsty za lemem svých legín. Neztrácí čas a prudkým pohybem je ze mě strhne i se spodním prádlem. Trochu se nadzvednu, abych mu ulehčila práci a slyším z jeho úst toužebný sten. Když je oblečení z mého těla pryč, mučivým tempem jede prsty od mých kotníku až na vnitřní stranu stehen, kde se zastaví těsně před cílem. Husí kůže mi už dávno zdobí celé tělo a v ústech cítím nepříjemné sucho. Nevím, jestli je to stále ještě tím, že na mě působí marihuana, a nebo tím, jak je můj dech zběsilý od očekávání. Leknu se, když se mi něco objeví na obličeji. Poznávám nohavici svých legín, kterou se mi snaží zavázat oči.

,,Co to děláš?" Zajíknu se a škubnu hlavou.

,,Věř mi, prosím," zašeptá mi do ucha ještě chraplavějším hlasem než obvykle a já poraženě svěsím hlavu. Netrvá to dlouho a já nevidím nic, než jen černočernou tmu. Slyším, jak znovu zachází za mě a kleká si. Vypísknu, když se jeho studené ruce opět setkají s mou horkou pokožkou. Polknu a podvoluji se jeho dotekům. Zatlačí mi na stehna a dostává je tak dál od sebe. Snažím se, abych si to co nejvíc užila, no tváře už mi studem začínají hořet. Přijdu si momentálně naprosto bezbranná, naprosto pod jeho mocí.

A nejhorší je, že ten pocit miluji.