Courage |H.S| ✅

36.

S hlavou plnou myšlenek se vracím do svého pokoje. Každý krok mi přijde až příliš namáhavý a těším se, až si lehnu do postele, schovám se pod deku a vylezu předposlední srpnový den. Když otevřu dveře, okamžitě se můj pohled setkává s párem modrých očí, které mě sledují s naprostým zmatením. Beze slov přejdu k posteli a padnu na ní zády. Ruce si překřížím na břiše a zavřu oči. Ti, které je nejtěžší milovat jsou obvykle ti, kteří to potřebují nejvíc. Ozývá se mi v hlavě stále dokola. Proč mi říká takové věci? Není žádná šance, že bych Harryho milovala. Ano, dostal se dál, než kdokoliv jiný za celý můj život, ale láska to není určitě. A šance na to, že by se Harry zamiloval zrovna do mě je menší, než že vyhraju sportku a sní mě žralok v ten samý den.

,,Co chtěl?" prolomí Naomy konečně ticho, při kterém by byla slyšet i padající jehla. Zapřu se o lokty, abych na ní viděla a nadechnu se.

,,Přišel kvůli Harrymu," řeknu jednoduše a ona jen chápavě kývne. Ticho netrvá však dlouho a ona ho znovu přeruší.

,,Máš ho hodně ráda, viď?" zeptá se a její hlas není vtíravý. Je v něm slyšet čistý zájem a něha.

,,Co s tím všichni máte?" protočím oči a znovu padnu na postel. Odpolední slunce svítí skrz okno přímo na mě a začíná mi být nepříjemné horko. Stáhnu si mikinu a hodím ji na zem. Úklid je to poslední, na co mám dnes náladu.

,,Uh, nevím. Prostě mi přišlo, že-"

,,Ne, tak ti to přišlo špatně. Harry je, nebo byl, jen kamarád. Bylo by sebedestrukční se do něj zamilovat," utnu ji v půlce věty a postavím se. Rozejdu se do šatny, kde se převléknu do plavek s úmyslem jít si zaplavat. ,,Jdeš se mnou?" zeptám se, když se vrátím do pokoje. Jen kývne a rozejde se k sobě, aby se nejspíš mohla převléct. V koupelně ještě vezmu ručník a rozejdu se na zahradu. Shelly s Reecem odjeli do města a tak máme dům pro sebe.

Položím se na pruhované lehátko a nechávám horké slunce, aby mě dovedlo na jiné myšlenky. Zavřu oči a začnu si tiše pobrukovat písničku.

K otevření očí mě donutí fakt, že má pokožka ztrácí kontakt se slunečními paprsky a vylekaně si sednu, když uvidím, že důvodem toho je Zayn. Stojí nademnou s drzým úšklebkem a skenuje celé mé tělo, které zakrývají jen plavky. ,,Co tu chceš?" vypísknu a zabalím se do ručníku. Stoupnu si proti němu a ruce si překřížím na hrudi. Rozhlédnu se po zahradě, jestli už se neblíží Naomy, ale nikde ji nevidím. Opět svůj pohled věnuji Zaynovi, který mezi plnými rty převaluje nezapálenou cigaretu.

,,Jen si promluvit," mykne rameny a jeho předstíraná lhostejnost mě nepopsatelně vytáčí.

,,Tak mluv, ať to máme co nejdřív za sebou," protočím oči a sednu si zpět na lehátko.

,,To, cos mi udělala byla sviňárna, ale jsem ochotný ti odpustit," samolibě se usměje a klekne si, takže jsme si tváří v tvář. ,,Dáš mi, co jsem chtěl už od začátku a já to nechám být," jeho ruce mi jedou výš po stehneh a já, aniž bych o tom přemýšlela, napřáhnu svou pravou ruku, která se s hlasitým plesknutím setká s jeho tváří. Postavím se a poodejdu od něj o několik kroků. Chytí se za tvář a taktéž se zvedne. Z jeho očí přímo létají blesky a já se snažím ukrýt svůj strach, který mi momentálně nahání.

,,Víš ty vůbec, kdo já jsem?" procedí skrz zuby a opět se ke mně přiblíží.

,,Zkorumpovanej fízl, co překrucuje důkazy aby obvinil člověka, který s tím nemá nic společného jen kvůli nějakým osobním sporům? Proto nemáš na Harryho dost důkazů, že? Protože sám víš, že nikoho nezabil," po mých slovech se mu mění výraz z naštvaného na překvapený. Ruce, které zatínal v pěst, povolí a následně si prohrábne vlasy.