Poslední dědic ✓

26.

Trhnutím jsem se probudila a posadila na své posteli. Byla jsem zpocená a rozbolavělá. Zmateně jsem se rozkoukávala po pokoji. V rohu na židli seděla Daisy a četla si knihu. Zvedla ke mně pohled a obě jsme chvíli čekaly, co se bude dít.

„Co se stalo?" Zeptala jsem se.

„Spala jsi." Odpověděla a zvedla koutky úst. Spala jsem? A proč jsem měla pocit, že jsem byla v nějaké děsivé noční můře, na kterou jsem si za boha nemohla vzpomenout.

„Aha."

„Spala jsi dva dny v kuse." Vysvětlila mi.

„Cože?" Vyjekla jsem a ztěžka polkla. V krku jsem měla úplné sucho. Něco bylo špatně, ale já nemohla přijít na to, co. Co se stalo před dvěma dny? Poslední, co jsem si pamatovala bylo to, když mi oznámili, že projdu Zasvěcením. A pak...nic. Temno. Odhrnula jsem deku a zjistila, že na sobě mám normálně své pyžamo. Nic nenaznačovalo tomu, že by se odehrálo něco podivného. Až tedy na ten svíravý pocit v mém žaludku.

„Před dvěma dny jsi prošla Zasvěcením, takže z tebe je plnohodnotná čarodějnice. Lektvar spánku se podává na konci rituálu, aby se tvé schopnosti měly možnost ustálit. Za bdělého stavu je to dost nesnesitelná bolest." Odpověděla Daisy klidně. Rychle jsem se posadila a uvnitř mé hlav se ozvala ostrá bolest. Instinktivně jsem zabořila hlavu do dlaní a prudce zavřela oči.

„Bolest hlavy je klasickým příznakem, ale do zítra by měla být pryč."

„Proč si nic nepamatuju?" Zeptala jsem se zmateně. Celá situace byla značně podivná.

„Je to tak lepší." Očividně se chtěla vyhnout odpovědi.

„Proč?" Naléhala jsem na ní.

„Pro čarodějnice, které nevyrůstaly v Kruhu může být Zasvěcení traumatizujícím zážitkem do konce života. Některé prameny dokonce hovoří o počátku šílenství. Rozhodli jsme se tě od toho uchránit." Pousmála se. To od nich sice bylo šlechetné, ale na druhou stranu mne ubíjelo, že jsem nevěděla, co se dělo. Abych byla upřímná, část mě byla zvědavá, co se při rituálu odehrává, ale oni mne o tu možnost vědění připravili. Už zase. Snažila jsem se uklidnit, protože výbuch vzteku by asi nebyl nejvhodnější. Tupě jsem zírala před sebe neschopná cokoliv říct. Myšlenky mi vířily hlavou a já se je snažila alespoň částečně utišit. Daisy se o mne starala celý zbytek dne. Nechala mne odpočívat v posteli s tím, že zítra začnu trénovat své schopnosti pod jejím vedením. Také se Kruh rozhodl, že by bylo vhodné, abych nějakou dobu nechodila do školy. To mě štvalo, protože to znamenalo, že se neuvidím s Hannah a nebudu jí moci obeznámit s novinkami. Jakékoliv protesty ale Daisy utnula v samotném zárodku. Ačkoliv byla mírumilovnější a klidnější než Audris nebo Georgiana, dokázala být stejně rázná a pevná ve svém přesvědčení, jako zbylé dvě ženy. Na druhou stranu v sobě však měla něco sympatičtějšího, něco nepojmenovaného, co jí dávalo větší lidskost. Ve chvílích skoro bdělosti jsem uvažovala, jakou hodnotu měl vlastně můj život. Napadlo mě to z čista jasna, ale palčivě mě to svíralo o to víc. Byla jsem figurka na šachové partii někoho jiného. Dřív bych to možná neřešila, ale i já se nějak vyvíjela a s tím i mé názory, proto jsem věděla, že nechci celý svůj zbývající život skončit jako něčí loutka. Neměla jsem rodinu, alespoň ne takovou, o níž bych se mohla opřít. Audris se mě sice několikrát snažila přesvědčit, že Kruh bude moje rodina, ale to byla mizivá náhrada. Copak jsem neměla nárok na normální a fungující rodinu? Zřejmě ne. Stejně jako očividně nebylo možné mít normální život. První kluk, do kterého jsem se zamilovala mi zlomil srdce. Moji přátelé mi lhali. Byla jsem čarodějnice, kterou vychovávala cizí žena, která tvrdila, že je moje teta. Moje babička mě nechala úředně zmizet, aby mne moje matka a otec nehledali. Zajímalo by mě, kde vlastně jsou? Jak asi žije moje matka? Má novou rodinu? Myslí na mě vůbec někdy? A co můj otec? Patřil ke skupině temných čarodějů, ale co to znamenalo pro mě? Mám část jeho zla ve svých genech? A co vlastně z toho všeho byla pravda? Nic z těch údajných faktů, které mi Kruh i Hannah servírovali jsem si nemohla ověřit, protože to pro mě byl zcela nový svět, který jsem neznala a nerozuměla mu. Jak mám rozeznat pravdu, když nejsem ani schopná poznat, kdo je přítel a kdo nepřítel?