Jednou sis mě odchytl na chodbě a nutil jsi mě, abych s tebou mluvil. Na zápěstí se mi od tebe ještě ten den vybarvily malé modřiny. Naštěstí jsem se ti zvládl vysmeknout a utéct.
Od té doby jsem se ti vyhýbal a trávil čas s Yoongim, Jiminem, Jinem, Namjoonem a když se naskytla příležitost tak s Hoseokem. Bylo to jiné... Tlak na ramenou, který se mě ze začátku držel, když jsem s nimi mluvil, opadával. Už jsem se tolik nebál. Nebál jsem se stejně, jako jsem se začal bát u tebe. Oni mě brali takového, jaký jsem. Občas si ze mě vystřelili, ale uměli si udělat srandu i sami ze sebe. Hlavně mě chválili, což ty jsi skoro nedělal. Tys mě pomlouval před půlkou školy.
Nechal jsem si konečky přebarvit na blond a všichni žasli, jak mi to sluší. Lepší než zelená. A když jsem se nervózně ošíval, ptali se mě, jestli jsem v pořádku. Dávali mi prostor, který jsem potřeboval. Přesto jsem jim ještě plně nedůvěřoval. Pořád jsem byl uzavřený spíše do sebe a nesděloval své myšlenky, i když jsem měl světu co říci.
YOU ARE READING
Vzpomínka |Taekook|
FanfictionNěkteré příběhy stojí za to vyprávět. Stávají se legendárními historkami, na které se vzpomíná celý život. Ať už jde o romantické události, propařené noci s kamarády nebo jen nějakou hlášku. Mě se týkala první možnost. Jeden vztah mi obrátil život v...
