Rozepsal jsem se více, než jsem chtěl... Psal jsem zmateně, jelikož mé myšlenky jsou zmatené. Tímhle jsem si to vše chtěl utřídit, přestože to byl nakonec chaos. Avšak na mé tváři hraje úsměv, když vzpomínám.
Jak jsem se z nenávisti k sobě samému a nervozity dostal? Jak jsem se přestal vinit za vše, co se mezi námi stalo? Sám nevím... Přišlo to časem, ale byl to běh na dlouhou trať, při kterém jsem několikrát klopýtl o kameny. Ať už jsem si na tréninku rozmlátil klouby do krve, vykřičel si hlasivky zoufalstvím nebo skoro přestal dýchat při úzkostném záchvatu.
V těch chvílích tu pro mě byla Yoongiho hudba, Jonhyunovi tréninky a hlavně já. Byl jsem tu sám pro sebe, když mě nikdo nedržel. Všechno jsem si začínal uvědomovat a má sebeúcta sílila.
Jeden čas jsem tě opravdu nenáviděl, Tae. Proklínal jsem tě za všechno, co se mi kdy stalo. Ptal jsem se: "Proč já? Proč se ty věci dějí jen mně?" Byly to špatné otázky... Správné byly: "Co si z toho můžu vzít?"
To, že se kvůli nikomu nebudu měnit, nebudu se ponižovat, aby si mě někdo všiml. Nebudu dělat věci, které nechci, jen abych se někomu zalíbil.
Nebudu smutný, protože jsem si dost věcmi prošel, ale budu na sebe pyšný, že jsem je překonal a dnes stojím na Mapo bridge a vzpomínám se slzou a úsměvem na tváři. Temné časy mě naučily hodně. Nehodlám litovat, že se to stalo, Tae. Raději budu vděčný za vše, co jsem získal. Sílu, sebelásku, odolnost a sebeúctu.
YOU ARE READING
Vzpomínka |Taekook|
FanfictionNěkteré příběhy stojí za to vyprávět. Stávají se legendárními historkami, na které se vzpomíná celý život. Ať už jde o romantické události, propařené noci s kamarády nebo jen nějakou hlášku. Mě se týkala první možnost. Jeden vztah mi obrátil život v...
