Patetický | TsukkiYama [YAOI]

4. Část | Nová škola, nová otrava

✨Tsukishima's POV✨

Vzbudil jsem se ráno pěkně brzo. Jak otravné. Naštěstí i naneštěstí byl pátek a já už byl sbalen na intro do Tokia.

Ne že by se mi přímo chtělo. Je tam tolik lidí, hluku a ruch města. Někdy jsem dokonce i rád, že bydlím v takový díře jako je Miyagi, kde se skoro vůbec nic neděje.

Ale abych byl upřímný, bude mi toho celkem dost chybět. Urážení a štvaní Krále a jeho Malíčka-chan (dovolte mi se zasmát, pfr). Možná mi bude chybět i náš tým.

***

Nejvíc mi bude chybět Yamaguchi. Nerad to přiznávám, je to dost patetický. Ale mám ho rád. Jako dost. Byli jsme spolu od dětství, od té doby, co jsem ho zachránil před šikanou.

Do té doby, než jsem ho poznal jsem měl jen staršího bráchu, ze kterýho se nakonec stal prolhanej idiot. Takže jsem měl jen Yamaguchiho, který tu pro mě byl v podstatě 24/7.

Nedávno jsem ho pořádně naštval. No, spíše rozbrečel a naštval a zároveň zklamal sám sebe. Nechtěl jsem říct, že ho nenávidim. Je citlivý a křehký. Uznávam vlastní chybu a chtěl jsem se mu i omluvit.

Samozřejmě i to se posralo.

O víkendu mu bylo určitě nevolno, takže jsem ho nezatěžoval žádnýma zprávama. V pondělí jsem na něj nečekal na našem obvyklém místě, ale před vchodem do školy.

Mimochodem tady přichází část, kdy jsem to posral. Nebo spíš ta holka.

Přišla ke mně nějaká prvňačka z jiný třídy a chtěla ABYCH S NÍ ŠEL PO ŠKOLE NA RANDE NEBO TAK NĚCO.

Řekl jsem ji něžně, že nemám zájem a ať mě nechá na pokoji. No spíš jsem jí řekl něco ve stylu 'Odprejskni nemam na tebe čas a už vůbec ne na nějaké patetické rande.'

Myslel jsem si, že to zabere, ale byla neodbytná. Měl jsem zase náladu dát někomu pěstí, ale vždy jsem to dokázal udržet v sobě.

Bylo to ještě horší, než jsem si myslel. Stále mi říkala, ať si to rozmyslím a podobně, což samozřejmě nezabíralo.

Dokonce jsem si i všiml Yamaguchiho, jak se na nás kouká přes bránu. Jeho malá chocholka vlasů je nepřehlédnutelná... a rozkošná...

Každopádně, ta holka mě OBJALA. Myslel jsem, že se pozvracím rovnou na místě. Ne že mě objal někdo, koho znam sotva minutu, ale objal mě někdo cizí, ještě k tomu přímo před Yamaguchim.

Byla malá (jako většina lidí v mym věku), takže jsem její hlavu měl u hrudi. Koukl jsem na bránu. Chocholka zmizela a tudíž i Yamaguchi.

V takových případech je extrémně žárlivý, až dokonce závistivý. Kdokoli mě nazve 'Tsukki' kromě jeho, je automaticky zapsán do seznamu lidí na vraždu.

Upřímně, taky mě to štve. Tu přezdívku mi dal on, znám ho více než šest let, takže má právo mi tak říkat JEN ON. Naštěstí ta holka nevěděla, že mi tak někdo říká. Tedy, doufám, že to nevěděla.

Okamžitě jsem jí od sebe odstrčil a zeptal se jí, co sakra dělá a že se absolutně neznáme. No a co mi na to řekla?