Měsíc plul po obloze. Tak klidně. Tak netečně. Nejspíš ho vůbec nezajímalo, co provedl. Nezajímalo ho, že se zřekl jednoho ze svých dětí.
Mladíkova ruka se napjala. Jako by se natahovala po třpytivé obloze. I kdyby se tam dostala, i kdyby se štíhlé prsty dotkly nebes, hvězdy by se odklonily. Měsíc by se schoval. A princ by se chytil jen další temnoty. A dostat se tam ani nemohl. Za tichého řinkotu mu v tom bylo zabráněno.
Cítil bolest. Prožíval ji každou noc. Stále intenzivnější, silnější, mučivější. Projížděla tělem, které se toužilo svinout do klubka, zavřít se do ulity a snažit se jí uniknout. Ale nemohlo. Svaly se napínaly, když se pokoušely přetrhnout okovy. Marně. Svíraly končetiny příliš silně. Trhaly tu jemnou kůži, rozdíraly staré rány a sytily se jeho krví. A on věděl, že to bylo správné.
Světlo bylo třeba pozvednout, temnotu svázat.
ESTÁS LEYENDO
Hříchy králů
FantasíaKouzel neznalý Tenesar, Akolos plný magie. Dvě království ve válce meče a světla. A dva princové. Zcela odlišní, a přece si tak podobní. Oba zrozeni pro korunu, kterou jim osud nepřisoudil. A když akoloští vojáci unáší tenesarského prince, člověk se...
