Rány štípaly, když je otíral. Zaschlá krev se drolila a on ji nechával dopadat na zem. Nedíval se na ni. Kdy se stal tak netečným k vlastnímu utrpení? Kdy ztratil naději, že by mohl žít normálně? Věděl, že ji v sobě ještě někde měl. Cítil to. Ale už neměl sílu ji hledat.
Byl jako divoké zvíře. Svazované, mučené, zaháněné do kouta. Když byl klidný, předváděli ho. Jeho krásnou tvář, jeho silné tělo, tmavé kadeře, které tolik vynikaly. Ale když trpěl, schovávali jej před očima lidu. Oni? On. Jeho otec. A princ si to nechal líbit. Nechal si vzít představu královského trůnu, nechal si lhát, sám lhal. Snad kvůli úctě ke králi, snad proto, že to bylo snazší.
Nikdo nesměl znát pravdu. Ani sám princ celou neznal. Ale věděl, že už svým prvním nádechem vzal život. Zabil, když nevěděl, co zabíjení je.
DU LIEST GERADE
Hříchy králů
FantasyKouzel neznalý Tenesar, Akolos plný magie. Dvě království ve válce meče a světla. A dva princové. Zcela odlišní, a přece si tak podobní. Oba zrozeni pro korunu, kterou jim osud nepřisoudil. A když akoloští vojáci unáší tenesarského prince, člověk se...
