Nedělej to // Yzomandias (Dokončeno)

12.

,,Co ti na to mám říct?" podrbe se ve vlasech. ,,Já nevím, řekni mi třeba co to je, co mám udělat?" zasměje se. ,,Řek bych ti něco, co slyšet nebudeš chtít. Moje druhá možnost je ta, že ti mohu říct ať se s ní vyspíš a konec, čau, nikdy se už neuvidíte." svraštím obočí. ,,To nechci." podloží si rukama hlavu. ,,Tím pádem ti musím říct jen to, ať tomu dáš čas a pak s ní začneš vztah." vykulím na něj oči. ,,Prosím?" ,,Kubo, to co cítíš, tomu se říká láska." chytnu se za hlavu. ,,Tak to ne, tohle na mě nehraj, tohle fakt ne." zvednu se ze židle a začnu chodit po místnosti sem a tam. ,,Nevím, co sis představoval, že ti řeknu." bez jakékoliv odpovědi si to namířím pryč z kanclu. Vyjdu ven z budovy a sednu si do auta. Hlavu opřu o volant a nechám myšlenky volně lítat tam a zpět. Představa toho s ní být furt by byla sice krásná, ale chci to? Chci se znovu vázat? Nedokážu si to představit a hlavně, co když to tak necítí? Vlastně se ještě tolik neznáme, jsme si ještě docela cizí. Navíc proč by chodila s někým, jako jsem já. Co když bych jí ublížil i když bych nechtěl? Hlavou mi koluje snad milion otázek na které neznám odpovědi. Povzdychnu si. Zvednu hlavu z volantu, strčím klíče do zapalování a auto nastartuju. Odvezu nákup domů a potom zajedu na parkovišti kousek od jejího domu, ačkoliv mám ještě čas. 

Zaparkuji na volné místo, vypnu motor a začnu se koukat okolo sebe. Nevím, co vyhlížím, máme se stejně sejít až v 6, takže co by tady dělala takhle brzy. Stočím okénko auta, z kapsy vytáhnu brko, strčím si ho mezi rty a oheň z mého zapalovače ho zapálí. Vdechnu kouř do plic a potom ho vyfouknu ven. Už hodněkrát jsem jezdil zhulenej v autě, takže tohle nebude mé poprvé. 

Jakmile dokouřím, zbytek vyhodím ven a okénko zase zavřu. Z rádia se ozve:,, A teď si pustíme Nik tenda." zesílím ho tedy a po celém autě se začne rozplývat písnička Emoji. Vezmu mobil a vytočím Nikovo číslo. ,,No co je?" ozve se na druhé straně Nik. ,,Poslouchej." dám rádio ještě víc nahlas a Nik začne společně i s rádiem zpívat. ,,Tak a toto byla píseň Emoji od Nik tenda." zahlásí znovu chlap a já rádio ztlumím. ,,Kam jsi vůbec šel?" vyjde z telefonu. ,,Za Tokym a na ten nákup. Ten je doma, tak ho můžeš uklidit." ,,Fajn." oba dva mlčíme. ,,Čekáš teď na ní?" přikývnu jako by mě snad mohl vidět a vzápětí dodám: ,,Ano, čekám na ní, ale je stejně moc brzy." na druhé straně se ozve jen povzdechnutí. Zvednu hlavu a rozhlédnu se. Najednou spatřím určitou osobu, kterou ani nevím zda jsem vidět chtěl. ,,Niku, musím končit, čau." hovor vypnu a Nik ani nestačí odpovědět. Mobil si hodím do kapsy, vylezu z auta a to následně zamknu. Rozejdu se k dané osobě. 

Byla furt stejná. Černé vlasy na krátko ostříhané, elegantně oblečená, mezi rty cigaretu a v ruce zapalovač, kterým se snažila cigaretu zapálit. ,,Chceš pomoct?" zvedne hlavu a volnou rukou vytáhne cigaretu z pusy. ,,Jakube?" udiveně si mě prohlédne. ,,Kristýno." vydechnu její jméno. ,,Ten blbej zapalovač zase nechce fungovat, budu ráda když mi zapálíš." natáhnu k ní ruku a prstem škrtnu. Ihned se ukáže oheň, který pohltí papírek i s tabákem. ,,Díky." stáhnu ruku zpět a zapalovač si dám do kapsy. ,,Co tu vůbec děláš?" zajímá se. Kopnu nervózně do kamínku před sebou. ,,Čekám tu na jednu holku." na její tváři se ukáže úsměv. ,,Jsem ráda, žes to překonal." myknu rameny. ,,Co ty? Nezdržuju tě?" zakýve hlavou. ,,Mířím teď do kanceláře a potom za Michalem." potáhne z cigarety. ,,Michalem?" vykulím na ní oči, jen přikývne. ,,Spolužák ze střední. Chodíme teď spolu." rukou si projede vlasy. ,,Tak to ti přeju, nebudu zdržovat." popojdu kousek dál. ,,Jestli chceš, můžeme zajít na kafe, myslím že to vše, co mě čeká ještě nějakou dobu počká." na její otázku samozřejmě souhlasím. Společně se rozejdeme pryč z parkoviště. Cestou mi povídá o tom, jak začala dělat v jedné firmě a jak se vlastně znovu potkala s Michalem. Jsem za ní samozřejmě šťastný. Nikdy jsme si nic pořádného neudělali, ačkoliv jsme spolu nějakou tu dobu chodili. Náš vztah skončil v pohodě, prostě jsme oba dva k tomu druhému ztratily city. Myslel jsme si, že se my dva po tom všem už nikdy neuvidíme, ale stalo se tak. 

,,A co ta dívka, jak jste se potkali?" vezme z pultu kávu a oba dva zamíříme z kavárny ven. ,,Šla promoklá z nádraží, jel jsem zrovna kolem a tak jsem jí nabídl odvoz. A potom jsme se nějak začali bavit." jen přikývne. ,,Máš nějakou její fotku?" vylovím mobil z kapsy, najedu na její Instagram a rozkliknu fotku s její sestrou. ,,Ta napravo." podám telefon Kristýně a ta si fotku přiblíží. ,,Wow, Kubo, ta je krásná. A ta holka vedle ní, hádám že to je její sestra, ta je taky krásná." podá mi telefon zpět a ten dám do kapsy. ,,Jo, to ona je." kelímek s kávou chytne obouma rukama a na tváři se jí vykouzlí úsměv. ,,Budu muset jít, kdybys cokoliv potřeboval, kontakt na mě máš, číslo mám furt stejné. Přeju ti hodně štěstí s tou holkou. Zatím ahoj." rozejde se pryč. ,,Rád jsem tě viděl." ještě se otočí a zamává mi nazpět. Má cesta následuje zpět na parkoviště a k autu.