Nedělej to // Yzomandias (Dokončeno)

36.

Pohled Agáty

Po škole se vydám ihned domů. Na gauči se válí Nik s Jakubem. ,,Nazdaaaar." pozdraví Nik. ,,Čau." pozdraví Kuba. ,,Ahoj." položím kabelku na stůl. ,,Tvoje sestra dává Tomáškovi pěkně zabrat." konstatuje Nik. ,,Nejen jemu, dneska mě spamovala zprávama ohledně toho miminka." posadím se k nim na gauč. ,,Doufám, že mi zase nebude dávat přednášku." rozhodí rukama Kuba a Nik se mu začne smát. ,,Neboj, zbývá jí už jen chvilka, pak bude ráda, že se vyspí." položím si hlavu na jeho rameno. ,,Tak já už půjdu." zvedne se z gauče Nik a vydá se ke dveřím. ,,Čau." ,,Ahoj." zavoláme za ním oba dva. ,,Zítra pojedu za mámou, chceš jet se mnou?" přikývnu. ,,Ráda pojedu." ,,Už se po tobě ptala, kdy tě představím." usměju se. ,,Vyprávíš o mně svojí mámě jo?" ,,Někdy." začne mě líbat. Posadím se na něj obkročmo, svoje ruce položí na můj zadek. Rukama vjedu do jeho vlasů. ,,Jsi to nejlepší v mém životě, víš o tom?" řekne mezi polibky. Jednou rukou přejíždí po mých zádech. 

------------------

Před školou na mě čeká černé auto, které jsem moc dobře poznávala. Otevřu dveře, na místě řidiče sedí Kuba a čumí do telefonu. ,,Ahoj." dosednu na sedačku a políbím ho na tvář. ,,Taky tě rád vidím." usměje se a potom se rozjede od školy. Cesta do Varů trvala přes tři hodiny jenom kvůli dopravě. Jakmile dojedeme do jeho rodného města, začnu mít obavy. Kuba zastaví před domem. ,,Tak jsme tu." vypne motor a podívá se na mě. ,,Mám strach." ,,Prosím tě proč? Uvidíš, že si tě moje máma zamiluje." začne vylézat z auta a tak udělám to samé. Z domu vyjde postarší paní. ,,Kubo!" rozkřikne se,  vydá se otevřít vrátka a ihned Kubu obejme. ,,Čau mami." vrátí jí obejmutí i Kuba a dá jí jemnou pusu. ,,Tak ráda tě zase vidím." odtáhne se. ,,Mami, tohle je Agáta." ukáže Kuba na mě. ,,Ráda Vás poznávám. Můžeme si tykat?" Kubovo mamka se usměje, přikývnu. Aniž bych to čekala, tak mě vtáhne do objetí, které jí opětuji. Jakmile se odtáhneme, vydáme se do baráčku. ,,Konečně nějaká pořádná holka." Kuba protočí očima.,,Jak se mají kluci?" s Kubou následujeme jeho mamku do kuchyně. ,,Jo dobrý, zrovna teď makáme na jednom albu. V sobotu mám s Dominikem show v Pardubicích." posadíme se ke stolu. ,,Jsem na tebe pyšná, co Vám udělám?" ,,Já poprosím černý čaj." jeho matka ihned začne do hrníčku dávat pytlík s čajem. ,,A ty?" otočí se na svého syna. ,,Já si nic nedám, ale díky." přikývne a horkou vodou zaleje můj hrníček s čajem, který postaví přede mě. ,,A co děláš ty, Agáto?" posadí se ke stolu. ,,Chodím do posledního ročníku na vysoké škole. Studuji tam Ekonomicko-správní fakultu." jen přikyvuje. ,,Konečně nějaká pořádná, viď Kubo." Kuba znovu protočí očima. ,,Hlavně se nás neptej kdy budou děti." jeho mamka vykulí oči. ,,Kdo se ptal?" ,,Moje mamka, protože moje starší sestra je těhotná, tak jí zajímalo, kdy budeme mít děti my dva." jeho mamka se začne smát. ,,Až přijdou vnoučata, tak přijdou, ale je mi jasný, že to zatím neplánujete." ,,Přesně." souhlasí i Kuba. 

--------------------

V Kubovo mamky jsme byli až do noci. Vytáhla album s jeho fotkama, když byl ještě malý kluk. Ukazovala mi každou fotku a ke každé se vázal příběh, Kuba měl ze začátku obavy, aby ho přede mnou neztrapnila, ale mně to přišlo roztomilé, jak ho má jeho máma strašně ráda a dělí se se mnou s takovýma informacema. Myslím, že si s ní budu hodně rozumět. Dokončili jsme druhé album, Kuba už se začal zvedat s tím, že musíme jet. Jeho mamka byla trochu smutná, ale nebránila nám. U vrátek, když jsem s ní zůstala stát sama, jelikož Kuba odešel do auta, mi řekla následující: ,,Vím, že s Kubou to není a nebude lehký, je výbušnej a to, co je jeho, je prostě jeho. Ale vidím na něm, že je s tebou šťastný jako ještě s žádnou, kterou mi přijel představit. Jsem ráda, že jste spolu. Hlavně ať se Vám cestou nic nestane a zase někdy přijeďte." z kapsy jejího pleteného cardiganu vytáhne zlatý náhrdelník s půlměsícem ,,Nebudeš si ho chtít vzít, ale vem si ho. Nevím komu bych ho dala. Navíc cítím, že vy dva k sobě patříte, proto ti ho svěřuji. Je mi jedno jestli ho budeš nosit nebo ho dáš svému potomku. Ber to ode mě jako dárek." náhrdelník si od ní vezmu. ,,Moc si toho vážím paní Vlčková. Vážně. Děkujeme za příjemný dnešek." obejmeme se, náhrdelník si schovám do kapsy džín a nastoupím si do auta. V tichosti vyjedeme od domu a vydáme se zpět do Pardubic.