Chyť mě, když to dokážeš [MadaNaru] ✓

Dlužíš mi laskavost

Když Uzumaki svou oběť konečně nacpal do mrazáku, dal se do pořádného úklidu. Další z Peinových nelegálních zápasů se měl konat sice až v pátek, ale šéf by ho pravděpodobně zabil, kdyby mu v doupěti zanechal takový svinčík. Chviličku přemýšlel, jestli by nebylo lepší brnknout Deidarovi a požádat jej o pomoc, když tak strašně miloval pořádek a uklízení, ale nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou. Věděl sice, že dlouhovlasý blondýnek vlastnil cateringovou společnost a staral se o občerstvení bohatých na všech možných oslavách, párty a akcích, ale netušil, jestli právě v ten den náhodou nebyl někde pracovně mimo město. Než aby se zdržoval čekáním na jednoho ze svých kolegů, raději se rozhodl udělat to sám. Očista mu tak zabrala něco málo kolem hodiny a půl. Než se nadál, bylo třičtvrtě na jedenáct a on měl pouhou hodinu a kousek na to, aby se umyl, převlékl a vyrazil vyzvednout svého kriminalistu.

- 

Blonďatý mladík už netrpělivě bubnoval prsty do měkkou kůží potaženého volantu svého sportovního auta. Už byly tři minuty po dvanácté hodině a on čekal na malém parkovišti před policejní stanicí. Tělem mu proudily zvláštní vlny vzrušení dvojího rázu. První z toho, že před několika málo hodinami zabil dalšího diváka ze seznamu a právě teď se nachází kousek od místa, kam by se jako zločinec rozhodně nechtěl nikdy dostat. Chvění mu prostupovalo až ke konečkům prstů a oči mu ještě zvláštně žhnuly ochabující extází z toho, že jeho rukou opět ze světa zmizel někdo, kdo se věnoval něčemu tak odpornému, jako byly tyhle zápasy na život a na smrt. A druhé vlny vzrušení samozřejmě souvisely s tím daným člověkem, na kterého tu už přes tři minuty čekal. Byl to docela paradox, že přesně ten muž by ho mohl dostat tam, kam za nic v životě nechtěl. Když se bude snažit a všechno pilně plánovat, nikdy ho nedostane. 

Srdce mu divoce poskočilo v hrudi, když uviděl, jak se z otevřených dveří policejní stanice skoro vyřítila postava vysokého černovlasého detektiva, který po rychlém rozhlédnutí zamířil přímo k němu. 

,,Omlouvám se za zpoždění,” vydechnul Madara na omluvu, když nasedl do sportovního vozu a připoutal se, ,zdržel mě kolega,”

,,V pořádku,” usmál se na něj Naruto a nastartoval.

Zařadil zpátečku, vycouval z parkovacího místa, přeřadil na jedničku a rozjel se pryč.

,,Ty se nebudeš pásat?” pozdvihl Madara obočí.

Blonďáček se na něj hravě ucuclil.

,,Ne… Dáte mi snad pokutu, pane policisto?” zašveholil na něj.

Černovlasý detektiv se jenom ušklíbnul a zavrtěl hlavou. Proč mu to zase přišlo jako svádění.

,,Pásy jsou pro tvoji bezpečnost,” poznamenal místo toho.

,,Když jsem s tebou, tak se cítím víc v bezpečí, než kdybych byl připoutaný,” odvětil Naruto s pokrčením ramen a zařadil svoje vozidlo do přeplněného městského provozu.

No jo, bylo po dvanácté hodině, všichni museli nutně spěchat někam na oběd.

-

Nějakou chvíli trvalo, než se dostali až k restauraci, kam chtěl Madara blonďatého mladíka vzít. Sám raději obědval na méně okázalých místech, než byla jedna z nejlepších italských restaurací ve městě. Kdyby měl toho dne jíst sám, pravděpodobně by pověřil jednoho z těch nanicovatých a neschopných stážistů kriminálního oddělení, kteří stejně nebyli  k ničemu lepšímu, než aby ostatním zkušenějším a prací vytíženějším detektivům nosili obědy. Taky tu byla další možnost, a sice, že jeho jediné jídlo toho dne by byla káva. Jestli něco miloval, byl to horký a černý kofein v kapalné podobě. Hotový černý tekutý poklad!