Chyť mě, když to dokážeš [MadaNaru] ✓

Gaara 2/2

Ze smaragdových očí doširoka vytřeštěných sálalo naprosté zoufalství a zcela hmatatelný strach. Vyděšeně sledoval svého mučitele před sebou. Možná by ho i začal prosit a ponižovat se před ním, ale zamezená možnost mluvení mu to nedovolovala, a i když se snažil něco vyslovit, vyšlo z něj jenom podivné huhlání. Jazyk se mu nepříjemně otíral o krajkovou látku, kterou zvlhčoval svými slinami a jenom nepatrná myšlenka, že má v puse sestřino spodní prádlo mu zvedala žaludek a měl co dělat, aby si nenazvracel do vlastní pusy. I když zadušení vlastními zvratky by celou tuhle šílenou věc ukončilo nebo by jí alespoň popohnalo.

,,P-phos-shím," dostával ze sebe ztěžka a obracel oči v sloup, jak se mu dělalo zle.

Naruto se jenom uchechtl a chytil ho hrubě za bradu. Přiblížil se na milimetr k jeho obličeji.

,,Ještě nepros, ještě je moc brzy, zlatíčko," zavrněl mu do obličeje medovým hlasem, ,,ještě jsem pořádně ani nezačal."

Trhnul rukou, čímž donutil cuknout Gaarovu hlavu na stranu, aby jej opět popadnul za rudou kštici a silným švihem jej donutil dostat se na postel.

Mladý Sabaku se na ní rozplácnul, obličejem přímo do polštáře, než byl drsně přetočen na záda.

,,Škoda, že si se tak moc hnal za tím, aby si mě udal," zafrkal nespokojeně a zavrtěl u toho hlavou, ,,už jsi dávno mohl mít svatý pokoj a já se tu s tebou teď nemusel tak babrat."

Naruto se na něj naposledy podíval, než rychlými kroky přešel ke vchodovým dveřím, které rychle zamknul, aby náhodou nebyl někým nezvaným vyrušen.

Když se vracel zpět k mrskajícímu se tělíčku na posteli, pohledem stále kontroloval místnost, kdyby náhodou narazil na nějaký zajímavý kousek, kterým by mohl Gaaru pořádně potrápit.

Zabočil do koupelny, kde sebral dva ručníky, ledabyle přehozené přes vršek sprchového koutu a pohodil je na postel.

Do rukou vzal opět lepící pásku, a i když se snažil mladý Sabaku sebou šít a kopat kolem sebe o sto šest, oblepil mu s ní nohy a donutil ho tak, je mít hezky rovně u sebe. S jemným úšklebkem na rtech sledoval svoje dílo. Naprosto se vyžíval v tom pohlcujícím strachu a beznaději, která z rudovláska vyzařovala. Cítil příjemné mravenčení rozbíhající se mu po těle, dávající mu tak signál, že to může být ještě lepší.

,,Tak popojedeme, ne?" prohodil a promnul si ruce.

Obkročmo si sedl na mladíka a sáhl do kapsy, z níž vytáhnul svůj milovaný lovecký nožík. Chvíli si s ním pohrával a zvyšoval tak panickou hrůzu v třesoucím se těle. Přejel ostrou čepelí po vystouplých lícních kostech, přes pusu, bradu a krk, až se zasekl u lemu tmavého trička. Sevřel jej v pěsti a jedním šikovným rozmáchlým pohybem jej naříznul, aby jej pak rukama mohl roztrhat. Cítil, jak se tělo pod ním strachy napjalo a to mu opět vnutilo úšklebek na tvář.

Obnažil hruď své poslední oběti a špičkou nože po ní začal přejíždět. Jemně, místy hrubě, zanechávaje tak za sebou rudá místečka, na kterých se objevovaly malé kapičky krve.

Poposunul se zadečkem na kolena a pokračoval tak v ježdění po celé hrudi, až se pomalu dostal k vršku kalhot. Přejel po jeho lemu a vydal se opět nahoru. Obkroužil pupík a přejížděl k bradavkám. Měl tak nehoráznou tuhou mu je odříznout a dát mu je na víčka... Ale na to byl ještě čas. Tohle byla jenom laskavá předehra, a přesto se z ní ležící mladík klepal jako ratlík.

Přimáčkl čepel nože do jamky mezi klíčními kostmi. V očích se mu až úchylně zablesklo a jedním, ne moc tvrdým, řezem přejel až k pupíku. Z otevřené, avšak nikterak hluboké rány se okamžitě začala řinout krev a Gaara bolestně vykvikl a prohnul se v zádech.