I L❤️VE THIS SHOW

Plán

Kapitola 5

Klaus:
Po večeři jsem si šel lehnout, ale nemohl jsem usnout. Z postele mě odstranila známa vůně krve a ne jen tak ledajaké krve. Krve Caroline. Okamžitě jsem vyběhl ze svého pokoje. Vešel jsem do jejího pokoje a viděl jsem ji na zemi s otevřeným krkem. Něco se ve mě pohnulo. Neznámý pocit. Šel jsem k ní a kousl si zápěstí. Přiložil jsem jí zápěstí ke krku a zaklonil ji hlavu, abych do ní nechal téct krev. Poté, co jsem si byl jistý, že má dostatek krve, jsem jí dal zápěstí pryč od úst a dal si její tělo blíže ke mně. Najednou se Caroline zhluboka nadechla.

,, Jsi v pořádku? Proč jsi to udělala?" Zeptal jsem se se strachem v hlase.

,, Už nechci být tvým krevním vakem." Řekla a slzy se jí obejevili v očích.

,, Už nebudeš. Slibuji. Z nějakého důvodu mi na tobě záleží a nesnesu tě takhle vidět. Už ti nikdy neublížím." Všechno, co jsem říkal byla pravda, záleží mi na ní. Hodně. Podívala se mi do očí a usmála se. Její úsměv mě nutil usmát se taky, jako by to bylo nakažlivé.

,, Děkuji. Nechci být upírem. Nikdy jím nechci. Jen jsem byla zoufalá. Prosm neubližuj mi." Propustila slzy. Nemohl jsem jí tahle vidět. Nemohl jsem jí vidět brečet. Otřel jsem jí slzy z očí.

,, Nikdy. Nikdy ti neublížím. Slyšíš mě? Nikdy." Znova se na mě usmála

,, Zůstaneš tu se mnou?" Zeptala se a já přikývl. Lehli jsme si do postele a celou noc jsme se mazlili a bylo to příjemné.

Hayley:
Nemůžu tomu uvěřit. Klaus mě vyhodil. Dal mě pryč od mojí dcery. Mojí ne jeho. Poté, co mě vyhodil, jsem šla za svou smečkou do Bayou. Přivítali mě s otevřenou náručí. Narozdíl od nich. Hned, co jsem sem přišla, jsme začali vymýšlet plát, jak od nich dostat mou dceru. Nedovolím, aby ji vychováli monstra jako jsou ani.  A ještě k tomu se moje dcera zamilovala do té děvky. Ona není nic jiného. Počkat. Ona je z jiného vesmíru a my jsme tam jako seriál, takže to ví, jak to dopadne. Stačí si vzít k mojí dceři a ji. A bude to konec Mikaelsnových.

,, Hayley?" Slyšela jsem Jacksona říkat.  Omotala jsem si ho kolem prstu. Udělá, co chci, kdy chci, kde chci a jak to chci.

,, Kdy začne náš plán?" Zeptal se a já se ďábelský usmála. Nemohla jsem si pomoct, ale při myšlence na zánik Mikaelsnových jsem se musela usmát. Naplňovalo mě to radostí.

,, Zítra v noci. Nebereme jen mou dceru, ale i tu dívku, která přišla od bůh ví kudy. Mohla by být užitečná a navíc Klaus bude zuřit. Což je plus." Usmála jsem se jen při při té myšlence. Chtěla bych vidět jeho výraz až zjistí, že jsou pryč.

,, Nechceš si to rozmyslet? Zabije celou smečku pokud to nevyjde." Zasmála jsem se.

,, Nezabije. Až zjistí, co chceme, aby si myslel, tak to vypne a nic ho nebude zajímat. A ona bude moje." Řekla jsem a znova se usmála. Políbila jsem ho, abych ho ujistila, že to vyjde a odešla jsem.