Zmijozelská dívka [Dokončeno]

16. Kapitola

Došla jsem do blízkého lesa a našla si pěkně místo. Sedla jsem si na kámen a začala přemýšlet. Uslyšela jsem za mnou kroky a když jsem se otočila uviděla jsem tam Laylu. "Laylo!" Vykřikla jsem a hned ji objala. Pak jsem od ní odstoupila asi o dva metry. "Pozor! Rachel!" Vykřikl Draco a stoupl si s hůlkou přede mě. "Co tu děláš?" "Zachraňuju tě." Řekl a já se začala smát. "ty jsi idiot." Řekla jsem a odstrčila ho. Šla jsem k Layle a objala ji. "Co?" Zeptal se nechápavě Draco. "Znám jí už od mláděte." Vysvětlila jsem mu. "Aha." Řekl. "A co tu vůbec děláš?" Zeptala jsem se ho. "Jdeš k nám domů." Řekl a zvedl můj kufr. "Draco....." "No?" "Ty víš že mě tvoje rodina nemusí." Řekla jsem. "Můj otec je pryč na tři měsíce a má matka je s tím vpohodě a teď pojď." Řekl a zvedl mi sovu. "Panebože." Řekla jsem a pomalu se vlekla za ním. Šli jsme chvíli až jsme dorazili před celou černou bránou a tmavým domem. "Vašemu domu asi léto nic neříká, že?" Zeptala jsem se a Draco mě probodl pohledem. "Pardon a jinak...." Řekla jsem a přerušila se. "Co." Řekl a otočil se na mě. "Nemáš v plánu mě zabít, mučit a nebo při nejhorším znásilnit?" Zeptala jsem se a podívala se na tmavý dům. Draco se začal smát. "Ne, i když to poslední se mi líbí." Řekl a mrkl na mě. No super že jsem se vůbec ptala. Prošli jsme bránou a Draco kouzlem odemkl dům. "Vám nic neříkají klíče?" Zeptala jsem se. "Kdyby byly klíče naše oběť by mohla rychle utéct." Řekl a podíval se na mě. "Cože?!" Vykřikla jsem a začala couvat. Draco se začal smát a chytl mi ruku. "Jsi normální? Dělám si srandu." Řekl a znovu se začal smát. "Pojď." Řekl a pustil mi ruku. "Nevím jestli se mi tam úplně chce, asi spíš půjdu." Řekla jsem a otočila se. Draco mě chytl za pás a řekl. "Pojď." A začal se smát. Já se otočila a vešla dovnitř, vše bylo tak tmavé a strašidelné, udělala jsem pár kroků dopředu a z poza rohu vyšla postava, já se strašně lekla a začala řvát. "Pardon že jsem tě vylekala." Řekla Dracova mamka. "Pardon, nevěděla jsem že jste to vy." Odpověděla jsem a podívala se na Draca který se smál. "Draco, že ty jsi Rachel strašil." Vynadala mu mamka. "Promiň mami, ale bylo vtipné vidět strach v jejích očích, musel jsem." Řekl a zasmál se. "Jo byla to neskutečná sranda." Řekla jsem ironicky. "No, a teď bys měl jít Rachel ukázat její pokoj, nebo jestli Rachel chce, může zůstat s tebou v pokoji, máš tam přeci pohovku, ale to je jen na ní." Řekla a odešla. "Tak co chceš zůstat se mnou v pokoji, nebude nuda." Řekl a mrkl na mě. "Ne, díky." Řekla jsem ještě pořád naštvaně. "Dobře, tvá volba. Tvůj pokoj je hned naproti mému pokoji, tak pojď." Řekl a já se vydala hned za ním, zastavil se před dvěma dveřmi a ukázal na jedny světlejší. "Tyto jsou dveře do tvého pokoje, udělej si pohodlí, kdyby si něco potřebovala, stačí zaklepat na ty protější." Řekl a já vešla do pokoje pro hosty. Byl sladěný do červené barvy. Aspoň to nevypadalo jako na pohřeb.

Vytáhla jsem si tenhle outfit:

A oblékla si ho - chtěla jsem trochu ladit s tímto místem -. Vyšla jsem ven a zaklepala na Draca, otevřel mi, neměl triko a vlasy měl celé rozcuchané. Jen jsem tam stála a dívala se na něho jako na boží obrázek. "Už sis užila výhledu?" Zeptal se mě a uchechtl se. "Jo. Tedy J-já." Nevěděla jsem co říct takže ze mě vypadlo jen toto a Draco se - pochopitelně - začal smát. "Pojď." Řekl a naznačil rukou ať vejdu. Posunul se jen o malý kousek takže jsem musela projít po boku a u toho se o něho celým tělem otřela. Hajzl jeden. "Co budeme dělat?" Zeptala jsem se. "Nevím, co bys chtěla dělat?" Zeptal se mě a zavřel dveře. "Nevím, proto jsem se tě ptala." Řekla jsem a sedla si na jeho postel. Jeho pokoj byl celý černý se zeleným nádechem. "Nechceš si zahrát jednu hru?" Zeptal se a přisedla si ke mně. "Jakou?" Zeptala jsem se nechápavě. To zas bude nějaká prasárna jak ho znám.