Zmijozelská dívka [Dokončeno]

47. Kapitola

"Říkej." Vybídl mě ještě víc a já na něj pohlédla. "No, já. Víš.." "nevím." "Zdají se mi špatné sny. Nejsou jako ostatní, jsou jiné, reálné a horší. Většinou se to týká..." Odpověděla jsem na jeho první otázku a on mě objal. "To bude dobré. Čeho se to týká?" Zeptal se a Rachel začala brečet. "Harryho a Voldemorta." Řekla jsem a Draco se odtáhl s vážným výrazem. "Co je v tomu snu?" Zeptal se. "Nějaký hřbitov, kotel a Harry připoutaný k hrobu. Pak taky Peter Pettigrew a...a. oživil Voldemorta. Nevím jak nešlo nic moc vidět, byly to jen šmouhy. První sen byl jen o Harrym a pak se to začalo rozvíjet a být to horší. Bojím se, že se mu něco stane Draco." Vychrlila jsem ze sebe. "Měli bychom zajít za Brumbálem." Řekl a já přikývla. "Asi jo, ale nechci, bojím se, že se to bude až moc řešit a nechci být středem pozornosti." Řekla jsem a podívala se mu do očí. "Rachel... Ah jo. Dobře." Uvolnil nakonec a já za to byla ráda. Z šuplíku jsem vytáhla dvoje prášky a ukázala mu je. "Jde se testovat." Řekla jsem. "Co to je!?" Vykřikl a vytrhl mi to z ruky. "Neboj, dala mi to Pomfreyová. Bude se mi po tom líp spát a neměla bych mít špatné sny." Řekla jsem a on mi to i tak nevrátil. "Vždyť ještě nejdeš spát." "No dobře." Řekla jsem a protočila očima. "Neprotáčej oči." Řekl, chytl mě za pás, stáhl mě do postele, lehl si vedle mě a pevně mě objal. Celou dobu jsem se jen smála a nemohla přestat. S ním se cítím nejlépe, nejpříjemněji, nejšťastnější. On výplní polovinu mého srdce která bez něho chybí. Chvíli jsme jen tak leželi a já pak vstala, vzala si knihu a zpět si lehla. "Tuto knihu jsem nestihla dočíst, mám ji rozečtenou už rok a to se dá co říct." Řekla jsem. "Draci a vše o nich." Přečetl nahlas. "Jo, to je ta kterou si mi před rokem hodil na nohu." "Ups." "Ups? Pak jsem si kvůli tobě zlomila nohu. A ještě k tomu si mě nechal na schodech aby mě Harry odnesl na ošetřovnu." Řekla jsem a zasmála se. "Promiň." Řekl smutně, objal mě a položil jeho hlavu na mé břicho. "Nedělej si z toho nic." Řekla jsem a položila knihu. Začala jsem si hrát s jeho vlasy a cítila jsem že pravidelně dýchá. Trochu jsem se předklonila a uviděla že Draco usnul. Nevadilo mi to, tak jsem si vzala knihu a začala si číst. Vypadá tak rozkošně.

Tvůrce: Ahoj! Omlouvám se, dnes jsem moc nestíhala psát, ale nakonec jsem dopsala tento díl. Je trochu kratší a nudnější, ale zítra se pokusím vydat dva, abych to vynahradila. 💚✨🐍😊

✨♥️✨