Zmijozelská dívka [Dokončeno]

48. Kapitola

Kvůli Dracovi jsem prošvihla večeři. Pořád spí. Nevadí mi to, taky za chvíli půjdu spát, ale mé prášky jsou na stole. Po chvíli se Draco začal hýbat a nakonec otevřel oči. "Kolik je hodin?" Zeptal se. "Půl deváté, proč?" "Tos mě nemohla vzbudit? Vždyť si určitě měla hlad." Vyhrkl. "Neměla a ani nemám." Řekla jsem a prohrábla jeho vlasy. "aspoň jsem stihla dočíst knihu." Řekla jsem a on jen zavrtěl hlavou. "Jsi blázen." Řekl a zpět si lehl. "Počkej jen si jdu pro prášky." Řekla jsem s on přikývl. Vstala jsem a došla ke stolu, položila jsme těžkou knihu na stůl a vzala si prášky položené vedle lampičky. Vrátila jsem se zpět, převlékla se a lehla si k Dracovi. Po chvíli jsem si vzala prášky a usnula Dracovi v náručí.

Ráno jsem se vzbudila a vyspala jsem se strašně dobře. Rychle jsem se nachystala a vzbudila Draca. "Ah jo, nejraději bych spal." Vzbudil se s těmito slovy a já se tomu musela uchechtnout. Nakonec jsme se oba vydali na snídani. Jakmile jsme vešli do velké síně zastavila mě Lenka. "Ahoj!" Vykřikla a já se otočila. "ahoj!" Zamávala jsem ji a Lenka přišla až k nám. "Máš dneska čas? Napadlo mě, že bychom mohly jít do lesa a nakrmit  tesrály. Už jsme tam dlouho nebyly." "Jo, to zní dobře." Řekla jsem s usmála se. "Tak dnes po vyučování, snad to tam nebude plné škrken." "Neboj, nemyslím si." Řekla jsem a Lenka se usmála. "tak zatím." Řekla a odešla. "Co jsou to škrkny?" Zeptal se mě Draco když jsme se vydali ke stolu. "velmi nebezpeční paraziti. Napadají lidi. Není ověřené že existují, ale říká se, že škrkny ti zaškrtí hrdlo pokaždé, když je ten správný moment. Lenka na ně věří, ale já si o tom nejsem jistá. Každopádně to Lence neříkám, nechci se jí dotknout." Řekla jsem a společně jsme si sedli. "To je dost ujeté." Řekl Draco a já se zasmála. "Jak pro koho, kdyby se doopravdy dokázalo, že existují, byl by to velký problém. Zabije tě to nejhorším způsobem." Řekla jsem a do ruky vzala vidličku která byla na stole. "No, doufám že to neexistuje, nepotřebuji umřít kvůli malým potvorám." Řekl a já se zasmála. "Bože." Oba dva jsme snědli snídani a vydali se na první hodinu jasnovidectví kterou máme s Nebelvírem.

Po této hodině jsme šli na hodinu Dějin čar a kouzel. Nebyla to špatná hodina. Profesorovi bylo jedno jestli se bavíme nebo si kreslíme. Nevadí mu to, ale musíme u toho dávat pozor, protože další hodinu bývají písemky. To už je ta horší část. Proto v hodině dávám pozor a ani mi to nevadí. Ten duch vím o čem mluví, říká nám to srozumitelně a vypráví nám to jako pohádku. Díky tomu si to líp pamatuji.  Což je dost výhoda. Draco většinu hodiny prospí a pak ho to učím. Harry většinou řeší problémy které ho v poslední době zasáhly - prostě je problémový a o tom není řeč. Ve všichni to víme. - Herm dává pozor stejně jako já a nakonec Ron, ten většinou jí čokoládové žabky nebo pomáhá Harrymu.

Vešli jsme do hodiny a já se s Dracem usadila na naše místo vzadu. "A dneska neusnu." Řekl a rychle zamrkal. Usmála jsem se nad jeho rozkošností a rozhodností, ale dobře vím, že stejně usne. Patnáct minut a Draco už spal na mém rameni. Zase. Nevadí mi to, už jsem se stejně nudila, tak jsem jeho hlavu položila na mé stehna a začala si hrát s jeho vlasy. Když hodina pomalu končila, Draca jsem začala budit. "Draco. Vstávej, zase si usnul." "Zase?" Ozval se rozespalý Draco. "Jo, zase. Pojď máme oběd." Řekla jsem a Draco se konečně zvednul, "už?" "Jo." Odpověděla jsem na jeho otázku a společně jsme se zvedli.