DejTem [Dejzr a Mattem]

💛13💛

Omlouvám se za kapitolu č 12. U sebe jsem ji měla napsanou o dost delší než jaká se publikovala. Takže se omlouvám a tady je nová kapčaaa. A ještě něž se vrhnete do čtení, chtěla bych vám doporučit příběh na téma Harry Potter. ☺️ pokud máte rádi HP koukněte se na účet mayaxblack  koukněte tam hodit ten vote😇 díky!

ENJOY

Pohled Dominika
On se ode mne odtáhl a začal.
M-,,Jsi tak vyhublý"
D- ,,Já vím.."
M- ,,Chyběl jsi mi, měl jsem o tebe strach, je to moje vina, omlouvám se ti, bál jsem se že už tě nikdy neuvidím, že už nikdy neuslyším tvůj krásný smích, že už tě nebudu nikdy mít ve své náruči..." rozplakal se. Nahnalo mi to slzy do očí.
D- ,,Shhhh... Není to tvoje vina. Taky jsi mi chyběl, moc..." teď už mi nějaké ty slzy z očí -do kterých se Maty upřeně díval-
M- ,,Proč by to ta svině dělala?!" Zařval a prudce se zvedl. A já se ho lekl
D- ,,Maty... klid. Vylekal jsi mě." Pousmál jsem se.
M- ,,Promiň." Šeptl. Popošel zpět ke mě a taky se pousmál. Dostal jsem nápad.
D- ,,Matyáši!" Zakřičel jsem pro změnu já, ale ne tak hlasitě jak on předtím.
M- ,,CO?!" Začal se zkoumat jestli jsem náhodou nespatřil pavouka či co. Začal jsem se smát.
M- ,,Co je?" Smál se se mnou.
D- ,,Chtěl jsem se zeptat jestli bys nechtěl vzít křesílko a vzít mě na 'nemocniční' rande." Začal jsem se chichotat. Přidal se ke mně a souhlasil.

Došel na chodbu pro křesílko, přijel s tím ke mě.  

M- ,,Tak jsem tu!"
D- ,,Huráááá"

Pomohl mi na křesílko a šli jsme, tedy Maty šel, já se vezl. Jenže Maty jel na opačnou stranu jakoby směrem od bufetu do kterého jsem předpokládal že půjdem. Byl jsem radši zticha.

Matyho pohled
Vím že je teď zmatený protože nejdeme do bufetu. Ale abych to upřesnil, šel jsem s ním ven. Na recepci jsem se zeptal už předem jestli by mohl na 'vycházku' a řekli mi že může ale jen na dvě hodiny a musí být zpět na pokoji. Když jsme došli k recepci oznámil jsem recepční že jdem ven, jen kývla na souhlas.
M- ,,zavři oči."
D- *kývl hlavou a zavřel je*

Venku jsem s ním šel na venkovní terásku bufetu která byla -díky bohu- prázdná a nebyla přímo vedle bufetu ale za rohem takže tam nikdo neviděl. Měl jsem tam nachystané židle u stolku na kterém jsem nechal skleničky s vodou. Postavil jsem ho kousek od toho stolku a ze židle zvedl kytici růží.
M- ,,Můžeš"
D- ,,Matyyyyy.... to je nádhera!" Měl slzičky v očích.
D- ,,To jsi vážně nemusel dělat. Ty jsi samé překvapení!"
M- ,,Doufám že ne špatné překvapení." Uculil jsem se.
D- ,,No jasný. Ty a špatné překvapení nejde dohromady." Taky se usmál.
M- ,,Ale my jo..." dokončil jsem jeho větu a přešel k němu.
D- ,,Samozřejmě." Červenal se. A mě se asi roztrhne za chvilku břicho jak tam ti motýlci šílí.

Podal jsem mu kytici a on si k ní přivoněl.
D- ,,Voní tak pěkně." Rozplýval se nad vůní kytice v jeho dlaních.
M- ,,Ale ty líp..." opět jsem dokončil jeho větu.
Zase se usmál. BOŽE! Teď mi to břicho asi fakt pukne. Sklonil hlavu a opět se začal rozplývat nad vůní těch růží.

Udělal jsem potichý krok vpřed a chytl jeho bradu mezi palec a ukazováček a dlouze jsem ho políbil. Začal spolupracovat. Nebylo to nějak extra vášnivé a chtivé líbání. Jen jsem tak u něj klečel a pomalu jsme se líbali. V ten moment jakoby se čas zastavil a svět se zastavil a existovali jsme jen my dva.

Naší romantickou chvilku vyrušila nějaká babka. Řvala na nás takový ty typický kecy že ať se tady necucáme, že je to nechutný a nekřesťanský když jsme oba kluci. Domí byl naštěstí k ní zády. Zařval jsem na ní -ještě poměrně slušně- ať nás nechá a nevšímá si nás. Odešla. Podíval jsem se zpátky na Domču, měl slzy v očích.

Sklonil jsem se k němu a objal jsem ho a začal jsem ho utěšovat.

D- ,,Měla pravdu..." já se odtáhl a díval jsem se mu do očí.
M- ,,Ta babka? Ani náhodou!"
D- ,,Ale jo! Jsem nechutnej! Všem se hnusím..."
Dal jsem mu prst přes pusu.
M- ,,Shhh. To neříkej. Není to pravda. Nikomu se nehnusíš. To co ona na nás ječela nedávalo smysl."
D- ,,Je to pravda, měla pravdu. Já to vím" rozplakal se a já zabořil jeho hlavu do mé hrudi a silně ho objal.
M- ,,Není to pravda! Jsi perfektní! V mých očích jsi PERFEKTNÍ." Dal jsem důraz na slovo 'perfektní'.
D- ,,A co v očích ostatních? Tam jsem jen odpad..."
M- ,,Máš mě, máš rodinu, kamarády. O ostatní lidi se nestarej, ti nám nemají co kecat do života."

Zvedl svou uplakanou tvář a zadíval se mi do očí.
,,Děkuju" špitl. Dal jsem mu pusu a cítil jsem slanost jeho slz. Opět zabořil svou hlavu.
M- ,,Ty nemáš za co děkovat. To já jsem ten co by měl děkovat ale neví komu.."
D- ,,Jak to myslíš?" Zahuhlal mi do hrudi.
M- ,,Já musím děkovat za tebe, ale komu? Bohu? Komu? Že mi tě dal do cesty a tím mou cestu zjednodušil, zkrášlil, zlepšil."
Obmotal své tenounké ručičky okolo mého pasu a přitáhl si mě ještě blíž. Taky jsem své objetí zpevnil.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Takžeeee, kapčaaaaaaaaa. Ano divný😁 já vím😂 takové nečekané😂✌🏻 no doufám že se vám líbila, píšu ji skoro o půlnoci, nemůžu usnout😂
Tak dejte vědět jak se vám líbila. Mějte se a další kapče zdar✌🏻😂