DejTem [Dejzr a Mattem]

💛14💛

Za týden Domču pustili domů. Byl jsem neskutečně rád že je zase zpátky, se mnou.

Měsíc později
Domího stav už se mnohem zlepšil a jsem rád že se zase usmívá.

Time skip //půl roku//středa//
Ležíme spolu na gauči a užíváme si vzájemné přítomnosti a koukáme na nějaký film.
M- ,,Domí?"
D- ,,Ano lásko"
M- ,,Kdy se vezmeme?"
D- ,,Noo normálně se říká do roka a jednoho dne ne?"
M- ,,To sice ano ale já měl takový nápad, chtěl bych ten náš den mít jakože originální víš jak."
D- ,,Jasný, tak se vezmeme už v sobotu!"
M- ,,Vou ty to bereš hopem ale proč ne."
D- ,,Tak platí?"
M- ,,Určitě!"
D- ,,Co všechno potřebujeme zařídit?"
M- ,,Nooo, víš, teď už stačí jen tvůj oblek a svědek."
D- ,,Počkej, ty už jsi to ostatní zařídil?"'
M- ,,Možná."
D- ,,Já tě tak miluju Maty!" Okamžitě se mi vrhl kolem krku. Já mu zabořil hlavu do prohlubně mezi krkem a ramenem.
M- ,,Já tebe taky, Domí" zašeptal jsem mu do ucha.

Sobota
Maty má za svědka Sama (moona) a Domča Vitu. Domča s Matym se jak to bývá dnes neuvidí do té doby co Domča půjde k oltáři.
Maty už je vzhůru stejně tak i Domča, každý spal jinde.

S- ,,Maty, klid, všechno bude v pořádku slibuju."
M- ,,Samo, ty víš že tenhle den pro mě znamená opravdu moc, chci aby to bylo perfektní."
S- ,,Já vím, o vše je postaráno, to už víš."
M- ,,Vím."
S- ,,Tak vidíš." Poplácal Matyho po rameni.

Domča je oproti Matymu víc v klidu, neboť ví že Maty udělal co mohl a to je to nejkrásnější. A to ještě netuší co si Maty pro něj připravil.

Time skip /pár hodin/
Domčův pohled
Obřad za chvíli začne a já jsem čím dál tím víc nervózní. Co si budem, nebýt Vity tak jsem asi na prášky. Jediné co mi teď zbývá je čekat až zazní první tóny svatební melodie.

Už... už to začíná. Nemůžu tomu uvěřit, právě probíhá má svatba, nedokážu to prostě zpracovat a uvěřit tomu. Tohle je moc krásné na to aby to byla pravda. Pomalu jsem se rozešel směrem k oltáři kde už stál Maty.

Matyho pohled
Už z té dálky vidím tu jeho krásu, nedá mi to a už mám slzy v očích. Čím blíž je tím je krásnější. Když byl pouhý metr ode mne, viděl jsem slzičky i v jeho okouzlujících očích. Stoupl si naproti mě a já ho chytl za ruce a začal svůj menší proslov.

M: Domčo, ty víš že nejsem na žádné vymýšlení proslovu proto ti tu teď řeknu jen to co mi mé srdce dovolí. Jsi to nejlepší co mě kdy v mém životě potkalo. Nebýt tebe tak nejsem už nikdy šťastný. Miluju tě jako nikoho před tím. Miluju tě, protože ty jsi ten klíč k mému srdci a nikdo mi ho už nevezme, to slibuju. Přesto že jsi naprosto dokonalý, není to ten důvod proč tě tak miluju, miluju tě protože každé ráno co se probudím, popřeješ mi dobré ráno ještě před tím než uděláš cokoli jiného, každé nečekané objetí které se mi od tebe dostane. Miluju tě díky těm malým věcem kterých si ani nevšimneš." Teď už jsem brečel naplno. Domča též.

M: Ano.
....
D: Ano!
Chytl jsem ho pevně za pas a hluboce jsem ho políbil. Nemůžu tomu uvěřit. Nevnímal jsem nic jiného než nás dva, jakoby svět patřil pouze nám. Miluji ho.

Boom boom boom🎉🎉🎉
Je to tu a je to tady dámy a pánové, oficiálně poslední kapitola tohoto příběhu. Je tu i šance že bude druhý díl ale nic neslibuju. Každopádně vím že na poslední kapitolu není vůbec dlouhá ale já prostě neumim psat, to vy víte ;). Každopádně vám chci poděkovat za jakýkoli čin podpory, ať už jste dali hvězdičku kapitole či jste na toto pouze nahlédli, znamená to pro me opravdu moc. Toto je můj první příběh a dosáhl neuvěřitelných statistik. Neměla jsem ani zdání o stovce přečtení natož 7k!! Wow děkuju vám!!! Vážím si vás všech!