Čarodějovy zápisy

☆ Zápis třicátý druhý

ZÁŽITKY Z PRAXÍ - Z DENÍKU NEBOHÉHO BÝVALÉHO STUDENTA

Vím, že je to se mnou těžký, protože vždycky slíbím, že už to bude lepší, a ono houby. Rád bych vám poskytl nějakou suprovou výmluvu ve stylu „jsem na výpravě za záchranou skoro vyhynulýho hada", ale bohužel můžu říct jen otřepanou věc - nemám čas a energii. Ono se to sice nezdá, ale luštit svoje písmo, zvlášť když jsem škrábal jak Sněhulák levou zadní, mi dává celkem zabrat. Ale! I přes všechny překážky, které se vyskytly, jsem zase tady a zase vás budu otravovat svými příhodami ze základní školy. Protože trapasů není nikdy dost.

Tohle konkrétně je praxe v páté třídě, což je pořád ještě první stupeň, ale už se to pomaličku překlání v druhej. Děti začínají být drzejší, ale zároveň už mají trošku víc rozumu v hlavě (nic proti malejm dětem, sice z nich nejsem dvakrát na větvi, ale občas z nich padají skvělý hlášky a jsou poměrně roztomilý), takže se s nima dá trochu víc bavit.

Jak už jsem zmiňoval v minulém Zápisu zabývajícím se mým utrpením v téhle době, zapomněl jsem si vzít jakýkoliv kontakt na učitelku, ke který jsem měl jít. Naštěstí na téhle škole byla úžasná paní... Lipová (krycí jméno), jíž jsem napsal email, ona mi všechno vyřídila a byla úplně suprová. (Pozdější praxe u ní byly naprosto skvělý. Neironicky.)

Praxe měla proběhnout v pátek - to je asi ten nejhorší den, protože už toho mají všichni plný kecky, děti chtějí domů na víkend, učitelé taky, nás praktikanty nevyjímaje. Jenže co člověku zbývalo, musel se svého úkolu zhostit se ctí. Matně si vybavuju, že na pátku byla pozitivní jediná věc, a to ta, že jsem praxí zaplácnul chemii. Stačilo se teda jen omluvit na pět hodin, zanadávat si, že nemůžu zatáhnout i tu šestou, vzít si potřebné vybavení a zbraně a mohlo se vyrazit na výpravu za krocením dravých dětí.

Základní škola, na níž se moje praxe odehrávaly, se skládá ze tří budov - jedné naprosto odtržené, opuštěné a schované v jiné ulici za panelovým domem, kde se nacházejí první třídy; druhé, přístavby, která je poměrně malá a sídlí v ní druhé a třetí třídy, a finálně z velké hlavní budovy, kde je ten zbytek. Po celou dosavadní dobu jsem chodil jen do přístavby, kde se snad ani nedalo ztratit. Jenže teď najednou novinka - musel jsem do budovy hlavní. Sice jen na tuhle školu sám chodil, ale problém byl v tom, že se od té doby mohla změnit.

Doklusal jsem teda před školu, dvacet minut náskok, jen aby mi došlo, že budova se otevírá ve třičtvrtě, takže musím počkat. Samozřejmě kolem mě byla spooousta studentíků s obrovskýma taškama, co taky čekali na otevření a jako správný zvědavci mě sledovali. Bylo to trochu trapný, protože třicet malých dětí, ok, to ještě zvládám, ale nějakých sto pade už ne. A věřte mi, mezi čvrťáčkama až šesťáčkama celkem vyčuhujete, ať se vám to líbí nebo ne (navíc když na praxe chodíte jak satanista, co se právě chystá někoho obětovat, taky vám to na nenápadnosti nepřidá), takže na vás prostě čučí každý dítě, co vás zmerčí. Připadáte si pak trochu jak antilopa mezi koťátkama.

Konečně cinklo třičtvrtě, brány se otevřely, děti se div neušlapaly, já se snažil nikoho z nich nepraštit a zároveň nepřijít pozdě, což se zdálo jako nesplnitelný přání, protože se skoro dvě stě malých dětiček právě snažilo procpat do budovy přes jedny vrata. Při představě, že dorazím pozdě na praxi, mě málem trefilo, takže všechna slušnost šla stranou, prostě jsem se tam skrz ně prorval, nahlásil se na vrátnici, dostal instrukce, že mám jít do druhýho patra a tam do kabinetu (tohle je ta kouzelná škola, kde jsou kabinety vždycky uprostřed patra), kde si mě převezme paní Lipová a předá mě do rukou pověřené osoby.

Začátek vypadal slibně. Měl jsem ještě cca pět minut do první hodiny, paní Lipová mě představila učitelce, na níž jsem měl ten den viset, a odešla. Jenže... nastal problém. Víte, když chodíte na tyhle hospitace, tak nějak počítáte s tím, že děti z vás nebudou úplně nadšený, bude jim vadit, že tam někdo je, nebo se naopak začnou vytahovat a předvádět, což taky není fajn. Očekáváte i nějaký ty poznámky na svoji osobu, protože jste zkrátka cizí element, co se jim vetřel do třídy. Ale tady se stal pravej opak - vůbec jsem si nesedl s učitelkou.