„Dreame, já-- já nevím, kde je--” Dream ho přerušil v obhajobě a zatnul dlaně v pěst. „Ale víš! Chodíš za ním snad každý den. Každý den tě vidím, jak jdeš do Netheru a vím, že máš full netherite, takže těžit nechodíš. Navíc jsi mi několikrát sám popsal rozhovor s Technem!” vybouchl na něj.
Nehodlal jsem poslouchat další hádku, takže jsem rychle Dreama chytil za rameno a zatlačil, abych na sebe upoutal pozornost.
Ranboo si to kupodivu nechal líbit a sklonil hlavu. Znovu začal listovat ve své knížce a něco si mumlal.
„Já jsem-- ne, ne, ne-- ne, Dreame, já s tebou skoro nikdy nemluvím--” další jeho mumlání jsem nemohl slyšet, protože až moc šeptal a roztřepanýma rukama znovu otevřel inventář a vytáhl jinou knihu.
„Ranboo” zvolal k němu Dream, klidnějším tónem a rozhodně ustaraným. I já jsem neměl dobrý pocit.
S Ranbooem očividně něco není v pořádku.
„Já s tebou-- ne, ne. Měl bych to-- měl bych to napsané” začínal čím dál víc panikařit a ve svém inventáři prohledával několik knih najednou. „Ranboo” Dream k němu udělal krok blíž a rukou chytil jeho předloktí.
Na to se Ranboo zadíval Dreamovi přímo do obličeje. Přísahal bych, že viděl i přes jeho masku...
Dream na to nijak nereagoval, ale já mohl viděl modré částice, co začaly Ranbooa oblétávat. Je pravda, že se Dre zmínil, že je poloviční Enderman.
Dream svůj stisk povolil, dokud se mu ruka nesvěsila podél těla a oplácel Ranbooovi pohled. Z atmosféry jsem poznal, že tohle neznamenalo nic dobrého.
Najednou ale pohled odtrhl, na vteřinu se podíval na mě a potom doslova utekl někam pryč.
Co to jako mělo znamenat?
„Dreame?” zeptal jsem se a přešel k němu. Vůbec mě nevnímal a stále koukal na místo, kde před chvílí Ranboo stál „Dreamie?” zkusil jsem to znovu a dotkl se jeho ruky.
To ho konečně vytrhlo z jeho tranzu a rychle se na mě otočil. „Oh můj bože” vydechl a díval se že mě na cestu, kde Ranboo utekl. „Zatracenej enderman” zašeptal a pokusil si promnout čelo, ale setkal se se svojí maskou.
„Co se stalo?’ zeptal jsem se zmateně. Vůbec jsem nechápal o co jde.
Dream mě na to začal tahat druhým směrem, což jsem taky nechápal.
„O-on je Enderman,” zopakoval, jako kdybych už zapomenul nás rozhovory ale tak či tak jsem zamručel na souhlas, aby pokračoval. „A sám jsi zažil, když se podíváš jednomu do očí a on-- prostě tě dokáže dosti-dosti zhypnotizovat” vysvětlil mi to v rychlosti a odkašlal si.
Trochu zpomalil a já ho znovu dohnal. „V pohodě?” zeptal jsem se a on pokrčil rameny „Bo-bolí mě hlava” přiznal se a než jsem se nadál, stáli před Eretovým hradem.
Dream přesně věděl, kam má jít a chvíli na to jsme stáli před místností, kde ležel Sapnap, pravděpodobně i s Quackitym a Karlem.
Zastavil se s rukou na klice a druhou ruku zvedl ke své hlavě, jako před tím.
Dreamovi taky nejspíš nebylo dobře. „Měl by sis odpočinout” dotkl jsem se jeho ramene a on jen zakroutil hlavou, než opatrně otevřel dveře a pusť nás dovnitř.
Vešli jsme dovnitř a já za námi rovnou i zavřel. Quackity seděl na nějaké židli a se zamračeným výrazem Dreama upštil. „Jestli chcete jít s ním do Netheru, máte smůlu. Ještě se neprobudil” zašeptal, ale jeho tón byl rozhodně štiplavý.
Já se podíval na Sapnapa, který ležel na posteli a lehkým zamračením na tváři a Karlem co jo objímal kolem pasu a hlavu měl na jeho hrudi.
Aw.
„Nebylo v plánu” zašeptal mu Dream zpátky a povzdechl si. „Pořád je můj kamarád” byl jsem si naprosto jist, že na něj přitočil očima. Já si na to slabě odkašlal, abych ty dva vyrušil a zastavil další hádku.
„Ticho” sprdl jsem je oba dva a zakroutil hlavou. Quack přikývl a Dream si založil ruce na hrudi.
Znáte někdo Outlast? Protože to momentálně jedu non-stop :'D
ČTEŠ
To the end | Dreamnotfound
Fanfiction„Prostě jdi do těch dveří, jsou červený. To poznáš" „Ne, pokud jsi barvoslepý" ___ „Řekni, že mě miluješ, Georgi" „Jo, to neříkám" „Já vím, že mě miluješ, tak to prostě zopakuj po mně: miluju tě, Dreame" „Naser si, Dreame" „Badboyhalo by byl zklaman...
