Two sides (Cz Tododeku) ✔

32.

Opravdu jsem proběhl snad všechno v zahradě. Každou uličku v bludišti, každý záhyb cesty, každý strom, ale on nikde nebyl. Snažil jsem se uklidnit, ale moje mysl panikařila a cítil jsem i tu věc ve mě, jak si užívá mojí bezmoc. Když jsem se vracel do pokoje, doslova jsem bral schody po třech a doufal, že už je třeba v pokoji. Že se nějakým zázrakem dostal do hradu, protože mu byla třeba zima. Jenže po zjištění že prostě nikde není jsem se zhroutil. Neměl jsem ho nechávat samotného. V ruce jsem svíral jeho vestu a moje mysl měla jasno. Buď se mu něco stalo, nebo utekl. I když jsem nechápal jak, jelikož ty dveře v zahradě už jsou spravené a bylo zamčeno.

Vnímal jsem sice už nějakou dobu, ale měl jsem svázané ruce, nohy a na očích pásku. Kromě chladu a nepříjemného vlhka jsem cítil možná tak zatuchlinu, ale tím to končilo. Popraskané rty si říkali o vodu a řvoucí žaludek o něco k snědku. Ještě aby ne, když jsem ani pořádně nedojedl to co mi dal Todoroki. Bůh ví jak dlouho tu jsem, ale nelíbí se mi to. Z mého přemýšlení mě dostal zvuk kroků. ,,H-Haló ?" Zvolal jsem křečovitě do prostoru a uslyšel jsem tiché uchechtnutí, které mi nahnalo husí kůži.

Nedokázal jsem jen tak sedět, ten démon využíval téhle situace a snažil se dostat k moci, což jsem nemohl dovolit. Nesmím ztrácet čas. Vyběhl jsem přímo do Velkého sálu, kde jsem očekával že bude matka. Také tam byla, společně s Bakugovou matkou. ,,O-On se ztratil ! Někdo ho unesl ! N-Nebo se mu něco stalo, j-já nevím... Ale prostě nikde není ! Musí ho jít hledat !" Vyhrkl jsem okamžitě a tím si vysloužíl překvapené pohledy od obou královen. ,,Mluvíš o tom chlapci ?" Zeptala se královna a já ignorovala fakt, že jí matka řekla o Midoryiovi. ,,Ano !" ,,Tak to bude muset počkat do rána.". S otevřenou pusu jsem se podíval na matku. ,,P-Proč ?! Může mu jít o život !" ,,Protože pátrací četa je momentálně s tvým otcem na výpravě a já nemůžu poslat zbylé stráže hledat nějakého chlapce. Neber to špatně Shouto, ale jen tak sem nikdo nepřijde a neunese někoho jako je on. Musel se někam vypařit sám. Třeba zítra zase přijde."

Podle hlasu to byl chlápek přibližně v mém věku. ,,Víš, špehování je špatná věc. To hodní kluci nedělají." Řekl a rukou mi přejel po tváři, což ve mě vyvolalo třes celého těla. ,,Jsi sladký když se bojíš... Co si vůbec dělal v zahradě ? Pokud vím, nikdo kromě prince tam nesmí." Mlčel jsem, jelikož knedlík v krku a strach plně ovládali mé tělo. Chci ho alespoň vidět, takhle je to ještě horší... Ucítil jsem tlak na hlavě a následné strhnutí látky z očí. I když světla osvětlující tuhle místnost nebylo moc, po té době ve tmě to nebylo nejpříjemnější. Ta osoba si klekla přímo přede mě. Ať mi tu pásku nasadí zpátky prosím ! Jak jsem si myslel, kluk v mém věku, možná o trochu starší... Černé vlasy mu padaly do obličeje, na kterém se rýsovalo mnoho popálenin. Modré oči které vám vidí až do duše propalovaly mé poslední naděje na jakoukoliv možnost domluvy a jeho úšklebek říkal jediné. Jsem totálně na háji.