Princ, člověk by si řekl že je to ve své době velice vážená osoba, ale opak je pravdu. Nikdo si ho neváží, naopak se ho bojí. Stejně jako jeho otec je princ Shouto brán jako bezcitný člověk se záští vůči celému světu. Nikdy se neukazuje na veřejnost...
Slyšel jsem nějaké hlasy, které jsem později i poznal. Hlavou mi proletěl obrázek Toodrokiho a já vyletěl do sedu, což byla chyba, protože se mi setmělo před očima. ,,Deku-kun..." ,,Zlato, jsi v pořádku ?" ,,Um...J-Jo..." Hlesl jsem a protřel jsem si oči. Mamka i Uraraka seděli na posteli u mých nohou a obě vypadali ustaraně. ,,Todoroki ?! K-Kde je ?!" Řekl jsem vystrašeně a mamka se podívala doprava. Stejně jako ona jsem se tam taky otočil. Todoroki byl položený na sedačce co tady mám. Měl obvázaný celý trup, obklad na hlavě a stále byl bledý jako stěna. ,,Podařilo se nám ho stabilizovat, ale furt je slabý. Ztratil hodně krve...Co se tady stalo ?" Zeptala se ustaraně Uraraka mě mě se nahrnuly slzy do očí. ,,T-To já právě nevím."
,,Takžeee... Co ten zelenovlasý kluk ? Jste spolu ?" Řekl s úšklebkem Touya a já se mírně pousmál. ,,Jo... A upřímně bych ti nejradši střelil za to, jak jsi se k němu choval." Bratr se jen zasmál a rozcuchal mi vlasy. Bylo to jak za starých časů. ,,Tak tím pádem by jsi neměl být teď tady, ale s ním." ,,Jak to myslíš ? On je v pořádku." ,,To sice ano, ale představ si jak mu teď je. Od rána ti nic nebylo a z ničeho nic začneš jen tak krvácet. Ty jsi se tu ocitl díky démonovi. Já jsem teď na pokraji smrti, ale ty jsi na tom ještě dobře. Musíš se vrátit zpátky, protože jestli se ten démon dostane k moci, může mu vážně ublížit." ,,Jmenuje se Noroi. A Midoriyovi by nic neudělal." Touya se na mě překvapeně podíval. ,,To přece nemůžeš vědět." ,,Ale jo. Já mu věřím."
Máma s Urarakou se vrátily do pekárny a já zůstal u Shouta. Seděl jsem na podlaze s hlavou položenou vedle něj a pevně svíral jeho ruku. Furt byl ledový jako smrt, měl jsem o něj šílený strach. Podle všeho trvalo hodinu než jsem se vůbec probral z toho šoku já a teď už tu takhle sedím pomalu dvě hodiny. Neustále mu měním obklad na čele, což je asi jediná věc, co se na jeho stavu mění. ,,Koukej se už probrat." Hlesl jsem zničeně nechal slzy téct po mojí tváři. Co když se už nikdy neprobudí ? Co se vlastně stalo ? Neměl bych to oznámit někomu z královské rodiny ? Co mám sakra dělat...
Chvíli mi to trvalo, ale nakonec se mi podařilo dostat se do "reality". Ucítil jsem pichlavou bolest na boku a opět třeštění hlavy, to bylo ale to poslední co jsem vnímal. Slyšel jsem tiché vzlyky a když jsem otevřel oči, viděl jsem u sebe Midoriyu. Touya měl pravdu, neměl jsem ho tu nechávat tak dlouho bez mého vědomí. Hlasivky mi vypověděli službu, takže jsem se co nejsilněji pokusil stisknout jeho ruku. Očividně se mi povedlo upoutat jeho pozornost, jelikož nadzvedl hlavu a z mojí ruky se pak podíval na mě. Mírně jsem se pousmál. Byl jsem unavený a cítil se slabě, ale i tak se mi podařilo zvednout ruku a položit mu jí na tvář. ,,T-Todoroki..." Hlesl a rozbrečel se znovu s tím rozdílem a mi skočil kolem krku, docela to kvůli té ráně bolelo, ale i tak jsem se usmíval. ,,T-Todoroki ! Sakra myslel jsem že umřeš ! B-Bál jsem se že mě opustíš..." Vzlykl a já mu věnoval letmý polibek. ,,N-Nikdy..."
*** Heh, trochu jsem si přivstala abych hezky stíhala a nesu vám tu slíbenou fanfikci ^^
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Právě jsem vydala první dvě kapitoly na ship Renga (sk8 the ininity) a i když to nebude asi něco podle anime, doufám že se zalíbí ^^❤
Btw ještě když tohle čtěte, úplně vás miluju ❤_❤ tahle knížka má opravdu šílené ohlasy a je 6. pod #tododeku a 10. pod #cz ! Jakože wtf ? Jste blázni ? 😂 v životě bych neřekla že tohle bude někdo číst, natož že to dosáhne tak velkých čísel 🥺🙏 A už končím 😂 běžte kouknout na novou knížku a úžívejte den 😂💕
