Láska prochází žaludkem

9.

Zanedlouho mi někdo klepe na dveře. Kdo zas co chce. Nuceně vstanu z postele a jdu otevřít.

„Ahoj, tak jsem tu,“ za dveřmi stojí usměvavý Sturla.

„Jo, pojď dál a někde se posaď,“ překvapeně za ním zavřu dveře. „Popravdě jsem nečekala, že se přiřítíš tak rychle.“

„Kluci hrajou nějaké videohry a mně to moc nebaví, tak jsem využil příležitosti a vypařil se za tebou,“ postěžuje si na své spolubydlící. Je pravda, že když je čas, hrajou skoro pořád.
„Ale jestli ti tu překážím, tak já si vezmu bundu a zase půjdu,“ dodá záhy.

„Ne, klidně seď. Já tě nevyháním. Aspoň tu nebudu sama.“ Ano, mám ráda svůj klid a soukromí, ale přeci jen jsem někdy ráda za lidský kontakt.
„Můžeme si pustit nějaký film,“ navrhnu a skočím do postele, na jejímž okraji sedí můj dnešní společník. „Výběr nechám na tobě.“

„To zní jako plán,“ mrkne na mě. „Dlouho jsem neviděl rychle a zběsile, šlo by to?“

„Všechno jde. Tvé přání je mi rozkazem,“ usměji se na něj. Na rychle a zběsile už mám pár dní zálusk, proto mě potěší, když vybere právě tento film. „Jedničku?“

„Jo, pěkně od začátku.“

„Přesně tak, skvělá volba.“

„Nebude ti vadit, když si taky lehnu,“ zeptá se mě, když si vyzouvá boty, „ať na to líp vidím,“ vykulí na mě ty jeho nádherné hnědé oči, kterým nelze říct ne.

„Jasně, lehej!“

Než to najdu, Sturla se uvelebí vedle mě a přikryje nás dekou. Notebook si položím na nohy, zvýším hlasitost a kino může začít.

Ráno mě probudí nepříjemný zvuk budíku. Práce volá. Místo vedle mě je prázdné a zaklaplý notebooku leží na stole. Společně s ním i kus papírku. Jakmile rozlepím oči, sáhnu po něm.

Sice jsi vytuhla někde v půlce, ale snad ses dobře vyspala. Dodíváme se příště.
P. S. Vím, že jsem kus, ale nemusíš na mě slintat :)

No to jo, ty seš fakt kus. Kus vola ledatak. Zasměju se nahlas. Počkat co? Přečtu si to znovu. Já slintám ve spánku? To snad ne, to musel být trapas.
Vykopu se z postele a po návštěvě koupelny mířím za Peterem do kuchyně.

„Dobré ránko,“ přivítá mě s velkým úsměvem.

„Dobré, jak dlouho už tu jsi?“ zeptám se, jakmile zahlédnu, co všechno už má nachystané.

„Tak půl hodinky. Předtím jsem byl ještě běhat,“ řekne hrdě.

„Tvoji energii bych chtěla mít,“ hodím po něm můj polospící pohled. On se jen zasměje. Opravdu nechápu, kde bere po ránu tolik energie. Já jsem ráda, že někdo vynalezl výtah a nemusím tak chodit po schodech. S rozespalýma očima bych se modlila, abych trefila aspoň každý druhý schod.

Také se vrhnu do přípravy snídaně. Peter zapne rádio a společně si začneme pobrukovat do rytmu našich oblíbených písniček. Čas utíká jako voda a některá ranní ptáčata už se scházejí u stolů. Vše hotové nanosíme do jídelny, kde začíná doslova boj divé zvěře. Nad tím se musím jen uchechtnou.

Po snídani se honem pustím do krájení zeleniny, masa a přípravy trošku lehčího chodu. Nechci, aby těm mým strávníkům bylo na trati blbě. Dnes se jedou masáky a holky začínají už pár minut po poledni, proto oběd musíme servírovat dřív. Jestli se dá nazývat oběděm, spíš hlavní jídlo. Někteří mají v deset teprve snídani.

„Tak děvčata, držím palce. Všem nakopejte zadky!“ povzbudím u stolu partu blondýnek.

„Jasný! Budeš nám tam ale chybět. Tvoje podpora byla k nezaplacení,“ posmutní Ingrid.

„Ale prosimtě. Neboj, budu řvát u televizi, že to uslyšíte až na stadionu,“ celé osazenstvo stolu se dá do smíchu. „Otevřu si okno dokořán a když mi některá z vás půjčí hůlku, bude to skoro stejné,“ dodám se smíchem. To už Tiril nevydrží a vyprsne z úst vodu před sebe, rovnou do talířku Ingrid.

„Heej! Flusej si laskavě do svýho!“ rozhodí naštvaně rukama Ingrid. Dlouho ji to ale nevydrží a za pár sekund se opět usmívá.

„Ty mi teda dáváš, Theo,“ odvětí Tiril, jakmile to rozdýchá a trošku se uklidní.

Těsně před dvanáctou se do jídelny přiřítí i kluci, kterým závod začíná později. Když jim donesu jídlo, všichni mě sborově pozdraví a dál o něčem horlivě debatují. O čem se zanedlouho dozvím.

„Theo? Jsi tu? “ nakoukne Johannes (Boe) do kuchyně.

„No jasně, kde jinde bych byla,“ překvapuje mě, že jsou vždycky udivení, že mě najdou právě v kuchyni, když jsem tu zalezlá pořád.

„Super, měl bych na tebe takovou prosbičku,“ řekne tajemně a přivře dveře.

„No povídej, co kujete za pykle.“

„Napadlo nás dneska večer udělat takovou malou párty. Fakt malou. Naladit nějakou tu vánoční atmosféru než pojedeme domů. Společně to oslavit jako tým,“ sdělí mi své plány.
„Teda i s francouzským týmem,“ dodá a mrkne na Petera. Ten jenom stojí a absolutně neví, o čem se bavíme.

„To zní dobře. Slavnostně zakončit první trimestr,“ usměji se na něj. Přijde mi to jako fajn nápad, trošku pokecáme a zatrsáme.
„A co potřebuješ ode mě?“

„No tady nastává zádrhel. Nemělo by se to, ale když budou ty vánoce a konec roku. Potřebujem, abys sehnala něco s pití,“ vykulím na něj oči, „jakože chlast,“ upřesní, když na něho nechápavě civím.

„Já?“

„Ne, Peter asi,“ mrkne na něho, ale ten je nechápavě obrátí oči v sloup.
„Jasně, že ty. Proto jsem za tebou přišel. Koupil bych to sám, ale na stadion s náma jedou trenéři a zpátky už jsou obchody zavřené. Prosím, párty bez pití není práva párty.“

„Jo dobře. Zařídím to. Kolik toho chceš?“

„Stačí trochu. Přece jenom je nás tu pár. Tak rum a vodku stačí každé po jednom. Toho se většinou moc nevypije. Šampáňa na oslavu, nějaké cidery. Jo a aspoň dvě basy piv,“ nadiktuje mi svou objednávku. Ten kluk se vyzná, asi to nezařizuje poprvé.

„Všechno bude,“ ujistím ho.

„Děkuju. Jsi naše záchrana,“ obejme mě a spěchá za klukama, kteří na něj netrpělivě čekají u stolu. Jakmile usedne, jídelnou se ozve zvučné "JO!".

Při závodu holek fandím, jak jsem slíbila. I když řeknu vám, mít půl hodiny dokořán otevřené okno, když venku je lehce pod bodem mrazu, není úplně největší komfort. Očima i silným povzbuzováním, které musely na tom stadioně slyšet i kdyby nechtěly, je tlačím do cíle. A daří se. Tiril i přes dva omyly na střelnici zvítězí, Marte dojede těsně pod stupni vítězů a Ingrid uzavírá top desítku. Podívám se ještě na předávání medailí a poté zamířím do obchodu. Domluvila jsem se s Peterem, že to nakoupíne spolu. Přeci jen se v tom vyzná víc než já a navíc tu má auto, takže to aspoň nepotáhnu pěšky.

~

Tak je tu slíbená kapitolka! V příštím díle párty, co myslíte, že se stane?😏

Moc bych vám chtěla poděkovat za 1k zhlédnutí. Když jsem vydávala první díli, vůbec by mě nenapadlo, že by to mohlo mít tolik přečtení. Jste neskuteční!❤️

AKS🌌