Chvíle naděje | ✖️

10. kapitola | Dívka, která nikdy neměla zmrzlinu

/červenec 1995/

Cedric Diggory trávil dost velikou část prázdnin ve Zmrzlinářství Floriána Fortescue, protože chtěl trávit čas se svým nejlepším kamarádem Rolfem, který se s radostí právě zde upsal k práci. Na konci června si prošel dosti velikým obrozením, protože jen o vlásek unikl smrti.

Mohl dopadnout jako pan Skrk starší nebo nebohá Ginny Weasleyová. Jenže on přežil. Lucretia Blacková – jejíž fotografie se nachází na každém rohu Británie – mu pomohla utéct. Nedokázal něco takového pochopit a pořádně o tom s nikým nemluvil. Ale od té doby si vážil téměř každé maličkosti. Ve spoustě věcech udělal zásadní změny. Například se rozešel s Cho Changovou, což všechny jeho přátele opravdu velmi překvapilo. On však někde ve svém nitru věděl, že to musí udělat. Opravdu ji totiž nemiloval, což se složitě ostatním vysvětluje.

„Ty jsi takový zmrzlinový povaleč," tituloval jej Rolf Scamander, zatímco utíral skleněné poháry.

Cedric nad tím mávl rukou. „To víš, já nejsem tolik svědomitý jako ty," uchechtl se. „Ale myslím, že si to zasloužím. Je to přeci naše poslední léto, nemám pravdu? Příští léto už nebudeme jenom plnoletí, ale také pryč ze studia a nastane tvrdá dospělost. Pak už žádné vysedávání ve Zmrzlinkárně nebude myslitelná."

„To je pravda," uznal černovlasý mladík. „Máš nějaké ponětí, co budeš dělat příští léto místo vysedávání tady?"

„Znovu říkám, nejsem natolik svědomitý jako ty," povzdechl si Diggory. „Nemám moc představu o tom, jak chci trávit čas po Bradavicích. Asi budu pracovat na ministerstvu jako většina kouzelníků, najde si nějakou hodnou manželku a budu mít děti."

„Prosím tě," zavrtěl hlavou Rolf. „Takhle obyčejný život mít nebudeš. Tomu ani za tisíc galeonů nevěřím."

Cedric pokrčil rameny. „Obyčejný život nebudeme mít nikdo kvůli tomu, co se tady okolo nás děje," připomněl kamarádovi. „Ale ty jsi si ve všem tak jistý. Až složíš zkoušky OVCE, začneš plně pracovat tady a pravděpodobně brzy požádáš Alici o ruku."

„Takový je plán," zazubil se Rolf. „Alice Scamanderová... to zní vážně skvěle, nemyslíš?" zasnil se. „Až budu mít v srpnu volno, vezmu ji do Whitby, abych ji představil Mlokovi a babičce Helene."

„Tak to abys ji připravil na všechny ty nástrahy, které ji ve Whitby mohou čekat," poznamenal mladík s medovými vlasy. „Hipogrifové, hrabáci, upíři, filozofické čaje..."

„Věř mi, Alice s tou naší bandou zapadne," prohlásil Scamander hrdě. „Je to stejná mentalita jako my."

„Myslím, že každá holka si zaslouží takového kluka, jakým jsi ty," vystřihl Rolfovi poklonu. „Zodpovědného, pracovitého, pravdomluvného. Kluka, který touží svou přítelkyni představit rodině, vzít si ji a mít s ní děti."

„Neboj, taky k tomu dospěješ," věnoval Cedricovi úsměv. „Ne každý může být tolik vyspělý jako já."

Následně se tomu oba zasmáli. Jejich konverzaci přerušilo rozezvonění zvonečku, které bylo způsobeno otevřením dveří. Na prahu Zmrzlinářství stála neznámá dívka ve věku Rolfa a Cedrica. Vypadala však jinak. Zvláštně. V porovnání s průměrným obyvatelem Londýna velmi divoce.

Své havraní hnědé vlasy měla rozcuchané, hrubé, neupravené a sahaly jí do poloviny zad. V podobném duchu vypadalo i obočí, které nebylo uměle upravováno. Byla oblečená v napůl roztrhaném oblečení zemitých barev. Ihned dva studenti Bradavic poznali, že dívka musí každodenně vykonávat namáhavou práci, poněvadž měla silné šlachovité ruce.