Chvíle naděje | ✖️

88. kapitola | Zub moudrosti

/listopad 1996/

Malfoy Manor, majestátní sídlo z dob dávno minulých, se v noci proměňovalo v místo plné temné gotické krásy. Jeho vysoké věže a mohutné kamenné zdi se tyčily proti noční obloze jako hrozivý stín, připomínající sílu a prestiž starodávné rodiny, která tu vládla po generace. Světla ve velkých oknech zářila slabě jako oči bdělé na temnotu, osvěcující spletité zahrady a tajemné cesty kolem. Vzduch byl nasycený mrazivým chladem a vůní starých knih a lektvarů, které prorůstaly každým koutem domu. Když se kdokoliv blížil k hlavnímu vchodu, mohl téměř cítit, jak ho pohlcuje atmosféra strachu a tajemství, které se v tomto sídle hromadily po staletí.

Viola Blacková, Nikolaj Nabokov a Matheo Jones se potichu plížili temnou krajinou, obklopeni hustou mlhou, která se nad domem vznášela jako stín temné minulosti.

„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" zašeptal Matheo s nervózním výrazem.

Viola přikývla, její oči byly plné odhodlání. „Musíme získat ten zub. Bez něj nedokážeme zrušit kletbu."

Nikolaj si utáhl plášť kolem těla a přistoupil blíž k Matheovi. „Díky, že nám pomáháš," řekl tiše, jeho hlas byl plný upřímnosti. „Vím, že návrat sem musí být těžký."

Matheo přikývl, jeho tvář byla zastřená stínem pochybností. „Myslím, že nikdo z nás si nemyslel, že se sem ještě někdy vrátíme," odpověděl. „Ale jestli máme šanci změnit něco k lepšímu..."

S těmito slovy se trio vydalo směrem k zadnímu vchodu do Malfoy Manor. Starobylý dům stál před nimi jako strašidelný monument minulosti, obklopený vysokými zdmi a temnotou, která se vznášela nad ním jako hrozivý mrak.

Jakmile se přiblížili k bráně, Matheo vytáhl z kapsy malý svitek pergamenu. „Tady je mapa, kterou jsem před lety nakreslil," řekl a rozvinul papír před Violou a Nikolajem. „Je to základní plán domu. Mělo by nám to pomoct najít cestu dovnitř."

Viola se naklonila nad mapu a zkoumala jemné linky, které vykreslovaly jednotlivé místnosti a chodby. „Potřebujeme se dostat sem," ukázala na místo na mapě, které označovalo hlavní síň. „Podle všeho, co víme, Šedohřbet přebývá někde blízko ní."

Nikolaj přikývl a zaměřil svůj pohled na Mathea. „Ty znáš tohle místo nejlépe. Budeš nás vést."

Matheo vzdychl a kývl. „Dobře. Ale musíme být opatrní. Tohle místo je plné Smrtijedů. A Bellatrix..."

„Zvládneme to," přerušila ho Viola. „Musíme."

Dostali se k zadní bráně, kterou Matheo otevřel starým, zrezivělým klíčem. Uvnitř se rozprostírala zahrada plná temných stínů a starých, křivolakých stromů. Pomalu a obezřetně se plížili k zadnímu vchodu do domu.

Uvnitř Malfoy Manor se noční ticho rozprostíralo jako hustý koberec, který tlumil každý krok a šepot. Dlouhé, chladné chodby byly pokryté těžkými gobelíny zobrazujícími scénáře starodávných bitev a rodinných triumfů. Každý roh a zákoutí bylo zahaleno v tajemných stínech, které tančily ve světle starých lamp visících na stěnách. 

Sem tam mohl kdokoliv zaslechnout tichý zvuk skřípání dveří nebo šustění křídel netopýrů, kteří se usadili v rozích stropů. Nábytek byl mohutný a tmavý, zdobený jemnými detaily, které vyzařovaly bohatství a moc. Vzduch byl chladný, prostoupený jemnou vůní prachu a lektvarů, které dávaly místu nádech starobylosti a magie.

„Musíme být ticho," zašeptal Matheo, když je vedl úzkou chodbou. „Kdyby nás někdo slyšel..."

„Uklidni se," řekl Nikolaj. „Jsme v tom spolu."