Chvíle naděje | ✖️

24. kapitola | Manželství je práce

/září 1995/

Lucretia Blacková stála před zrcadlem a už pátou minutu na sebe zírala. Přemýšlela, jak se sem dostala. Jak je možné, že ještě před rokem žila naprosto jednoduchý život a strachovala se o to, aby nový profesor obrany proti černé magii nebyl příliš náročný a ona se nemusela moc učit.

Teď však stojí v Malfoy manor – kde se už skoro tři měsíce schovává před celou Británií – ve svatebních šatech a za pár hodin se z ní stane paní Skrková. Chce si toho smrtijeda, špeha a vraha vzít? Samozřejmě, že nechce. Za necelý rok, kdy mu donášela na své spolužáky – a především na Harryho Pottera – pochopila, o jakého cynika se jedná.

Jenže utéct odsud také nemohla. Kdyby opustila Malfoyovic sídlo, ihned by byla chycena bystrozory nebo členy Fénixova řádu. Ministerstvo kouzel si totiž nechce připustit stav nebezpečí způsobený návratem Pána zla, a proto veškerou vinnu dává na ji a Bartyho Skrka. A kdyby byla chycena, znamená to jediné – doživotí v Azkabanu nebo mozkomorův polibek. Ani jedno z toho jí nezní lépe než svatba, kterou nechce.

Dveře od jejího pokoje se otevřely a v nich stála blonďatá žena, kterou už přes rok neviděla. Její matka. Dle Lucretie největší chudák z celé její rodiny kvůli tomu, jakého muže si vzala za muže. „Mami!" vyhrkla nevěsta a padla jí okolo krku. Poprvé za dlouhou dobu se usmála.

„Holčičko moje," šeptla Nora Blacková do ucha své dcery a zabořila svůj nos do jejích blonďatých vlasů. „Jak se ti daří? Nestrádáš? Máš všechno, co potřebuješ?"

Lucretia se odtáhla. „Úměrně situaci," odpověděla neutrálně. „Mám neskutečnou radost, že tě vidím."

„Vdávat se v necelých osmnácti letech!" zvolala čistokrevná čarodějka radostně. „To je veliký úspěch pro mladou dámu, Lu. Slyšela jsem o panu Skrkovi samé dobré věci. Je to jedináček, všechen majetek přejde na něj a prý se jedná o brilantního kouzelníka s jedinečnými schopnostmi. Vysoce postavený u Pána zla. Budeš se mít velmi dobře."

Blondýnka pokývala hlavou. Její matka má v podstatě pravdu. Alespoň, když se situace vezme z pragmatického hlediska. Čekala od její matky taková slova. Pocházela totiž z čistokrevné rodiny, která si zakládala na stejných hodnotách jako Malfoyovi. Svou životní chybu udělala, když se nechala svést Alphardem Blackem – již tři roky vyděděným kouzelníkem – se kterým stačila i otěhotnět. Tento skandál se pokoušela od té doby žehlit, jak nejlépe to jen šlo.

„Tvůj otec tě povede k oltáři," pověděla jí Nora Blacková. „Připravuje se o dva pokoje vedle."

Lucretia zavrtěla hlavou. „Ne, od něj se nenechám vést," prohlásila rázně.

„Nesmysl! Kdo jiný by tě k oltáři měl vést než tvůj vlastní otec?" nechápala.

„Jen se nad tím zamysli, maminko," hlesla nevěsta. „Proč vznikla tradice toho, že nevěstu vede k oltáři otec? No ano, otec – který se celý život o dceru staral – teď předává tuto starost jejímu budoucímu manželovi. Vezmi si, jak ironicky to zní."

Nora se zamračila. „Já chápu, že tvůj otec nebyl zrovna ukázkovým příkladem," připustila. „Ale kdo jiný by tě snad měl k oltáři vést?"

„Půjdu sama," rozhodla se Lu. „Protože zvláště za poslední rok jsem se o sebe starala sama. Můj osud ležel v mých rukou a otec se v Malfoy manor ani jednou neukázal. Dokonce ani nedomlouval tohle... manželství."

„Ale tradice, zlatíčko," žadonila žena. „Jak by to vypadalo, kdybys tou uličkou šla sama?"

„Ať lidé pochopí, jak to u nás v rodině chodí," odfrkla si a podívala se matce zpříma do očí. „Vdávám se z čistého rozumu, abych přežila v tomhle šíleném světě. Od tohoto dne ze mě bude žena – a také manželka – takže si budu věci dělat po svém."