Zakázaná láska

Čtvrtá kapitola

Brzy ráno, asi okolo páté, mě vzbudí mamka. Říká mi, že vyrážejí s Martinem, mým nevlastním tátou, na tu dovolenou. Odcházejí tak ve spěchu, že se mě ani nevyptává na zmláceného Adama na našem gauči. Jsem jí za to vděčná. Potichu se s nimi rozloučím a znovu usnu. Podruhé mě probudí prásknutí dveří. To se vrátil Petr. Nabručeně kolem projde a jde do koupelny. Za chvíli vyjde s jde k sobě do pokoje. Po chvíli se probudí i Adam, ten ale hned odejde, protože musí domu. Udělám si snídani a rozhodnu se, že si ji sním v pokoji. Zrovna když procházím kolem Petrova pokoje, začne mi zvonit telefon, volá Adam.

"Ahoj Adame." pozdravím ho mile. V tu chvíli vyleze na chodbu Petr. Vypadá to, že chce někam jít. Má s sebou batoh. Úsměv mi na chvíli zamrzne, ale rozhodnu se ho ignorovat.

"Cože? Jo mám se dobře." zasměju se. Petr mě propaluje pohledem.

"Přijít? Jo, klidně, brácha očividně někam odchází a rodiče jsou taky pryč, budeme mít soukromí." usměju se.

"No to si ze mě děláš prdel?!" ozve se najednou Petr.

"Adame, už budu muset končit, uvidíme se." rozloučíme se a já zavěsím.

"Co je?" vyjedu na Petra.

"Nic!" odsekne a chce odejít.

"Sakra o co ti zase jde?" vyjedu na něj. 

"Říkám, že nic. Klidně sis s ním šukej 24/7, když ti to dělá dobře." řekne a vypadne z domu. Nechápavě nad ním zavrtím hlavou. 

Po hodině se ozve zvonek. Je to Adam. Jdu mu otevřít. Zakempíme to zase na gauči a koukáme na různý filmy. K večeři si objednáme pizzu a povídáme si. Nikdy mi  s ním nebylo takhle fajn. Kolem sedmé jsme se rozhodli zajít do obchodu. Koupili jsme si Jacka Danielse a šli jsme se projít. Měli jsme vypito asi půlku flašky, když mu zavolá táta, aby šel domu. Rozloučíme se a on odejde. Dále se procházím sama. Popíjím dál z flašky. Najednou si uvědomím, že vůbec netiším, kde jsem. Flaška už je skoro prázdná a já cítím, že jsem hodně opilá. Volám Adamovi, ale ten to nebere, tak zavolám Petrovi.

"Bráško?" řeknu, když to zvedne.

"Co je?"

"J-já nevím, kde jsem." škytnu. Mluvím dost opile.

"Co tím myslíš?"

"Jsem se šla projít s Jackem a najednou nevím, kde jsem." zamumlám.

"S jakým Jackem zase?"

"No s mým milovaným Jackem, ale už dochází." řeknu smutně.

"Jo tak, tak mi popiš, kde jsi." Začnu mu popisovat, co kolem sebe vidím a on po chvíli pozná to místo.

"Už jdu pro tebe, nikam nechoď." rozkáže mi. Poslechnu ho a sednu di na zem. Po chvíli slyším kroky. Objeví se Petr.

"Tak pojď, jdeme domu." Ignoruju jeho rozkaz.

"Kde jsi byl?"

"U Nikol."

"Spal jsi s ní?" zeptám se.

"Co je ti do toho." odsekne. Uraženě se od něj otočím.

"A ty s ním?" 

"Co je ti do toho?" oplatím mu.

"Fajn, tak už toho nech a pojď domů." Zvednu se a vyrazíme spolu domu. Celou cestu mlčíme. Když dorazíme do domu, tak jdu rovnou do svého pokoje. Začnu se svlékat. Jsem jen ve spodním prádle, když vejde Petr. Rychle sáhnu po dece a zabalím se do ní.

"Promiň. Jdu se jen zeptat, jestli jsi v pohodě a jestli něco nepotřebuješ."

"Jsem v pohodě." On se otočí a odchází. Už zavírá dveře, když promluví.

"Nespal jsem s ní." řekne jen tohle.

"Ale líbí se ti ne?" zarazí se.

"Jo líbí."

"Hmmm"

"Co?"

"Nic." odseknu. On jen zakroutí hlavou a zavře dveře. Já se sesunu na podlahu a začnu brečet. Vzlykám dlouho a dost nahlas. Petr mě musel slyšet, protože ke mě zase přišel.

"Co se děje?" zeptá se a obejme mě. Já se najednou nemůžu nadechnout. Dostala jsem panický záchvat. Petr se mi snaží nějak pomoct. Po chvíli se mu to povede a já se uklidním.

"Jdi se osprchovat a pak spát" řekne a pohladí mě po vlasech. Já se tedy jdu sprchovat. Když vyjdu z koupelny, slyším, jak Petr někam jde. Otevřu dveře a vidím, jak odchází pryč.

"Ty někam jdeš?"

"Jo, jdu za Nikol."

"Aha. Já.. Nemohl bys tady dneska zůstat? Pro jistotu. A taky tady nechci být sama."

"Dobře, zůstanu. Jenom si skočím k Nikol pro věci." usměje se na mě.

"Dobře." nechám ho odejít a zalezu si do postele. Asi za půl hodiny je zpátky. Najednou uslyším, jak někomu říká, kde najde záchod a koupelnu. Vylezu na chodbu a stojím přímo naproti Nikol. Ta mě mile pozdraví  a já jí to oplatím. Chvilku si povídáme, ale ona se pak rozejde do koupelny.¨

"No. Tak já vás nebudu rušit." prohodím k Petrovi a zalezu si do pokoje.