Zakázaná láska

Jedenáctá kapitola

Mám za sebou týden úspěšného ignorování Petra. Většinu dní jsem byla zavřená ve svém pokoji a nebo jsem se chodila projít. Zítra konečně začíná škola, takže budu trávit míň času doma. On sice chodí na stejnou školu jak já, akorát do čtvrťáku, ale ve škole se prakticky nepotkáváme.

Je asi deset večer a tak se rozhodnu zajít do sprchy. Vlezu do koupelny, ale ve vaně se válí Petr.

"Promiň," řeknu a otáčím se k odchodu. Ta naše společná  koupelna mě už začíná vážně štvát.

"Počkej! Neměli bychom si konečně promluvit? I  Sára s tátou si začínají něčeho všímat." Díky té poslední větě se zarazím.

"Dobře." V tu chvíli se Petr zvedne z vany. Otočím hlavu na stranu, abych na něj nekoukala. Rozejde se k ručníku a pomalu se začne utírat. Nervózně tam stojím a koukám všude po koupelně, jen ne na něj. Potom si ten ručník ováže kolem pasu a přejde ke mně. Stojí těsně u mě a to mě znervózňuje. Oči mi padnou na jeho dokonalej hrudník, ale radši je hned zvednu a podívám se mu do obličeje.

"No? Tak mluv," řeknu.

"Chci, abychom spolu začali nějak vycházet." Mlčím a koukám na něj.

"Takže bychom si asi měli vyříkat, co se mezi námi stalo," pokračuje.

"Není co si vyříkávat, prostě to byl jen jeden omyl, nic víc," pokrčím ramena.

"Myslíš dva omyly?" ušklíbne se. Zlostně se na ně podívám.

"Promiň, promiň," omlouvá se, ale vypadá to, že se docela baví.

"Fajn, takže budeme dělat, jako že se to nikdy nestalo. A tohle naše potkávání v koupelně musí taky  skončit," shrnu to.

"Proč? Moc tě vzrušuju?" řekne a ještě víc se přiblíží. Na malou chvíli zase sjedu pohledem na jeho tělo.

"Ne, ale je mi to nepříjemný," odstoupím od něj. Z jeho tváře se vytratí ten laškovnej výraz.

"Fajn, platí."

"Fajn. Teď jdi, chci se umýt."

Kývne na souhlas a odejde. Rychle se vysprchuju a zalezu si do postele. Před spaním přemýšlím nad tím, jak se Petr docela změnil od toho našeho incidentu. Má teď mnohem větší sebevědomí a věří si, což mi celou tuhle situaci vůbec neulehčuje. Chvíli se ještě převaluju a přemýšlím nad vším možným, ale nakonec usnu.