Zakázaná láska

Dvanáctá kapitola

Skoro tři měsíce uběhly od té  naší dohody s Petrem. Celkem spolu vycházíme, ale rozhodně né tolik jako dřív. Co  jsem tak slyšela, tak se s ním Nikol rozešla a z Petra se docela stal lamač dívčích srdcí. Polovina holek  nad ním slintala, přitom si ho před rokem ještě vůbec nevšímali.

Štvalo mě to? Ano! Nesnášela jsem, jak o něm pořád holky mluví a chtějí, abych je s ním seznámila. Ale moji odpověď na tyhle otázky už asi znáte co?

No ale dost už o něm a zpátky ke mně. Psal mi Lukáš, že má přijet na návštěvu k příbuzným, tak jestli se s ním nechci sejít. Samozřejmě jsem nadšeně souhlasila. Vhledem k tomu, že jeden čtvrťák z naší školy dělá house party a já jsem tam zvaná, tak Lukáše vezmu tam. Už se na něj moc těším.

Máme se v osm sejít v parku nedaleko od domu toho kluka. O půl 7 se začnu připravovat a o půl osmé už se oblékám. Vezmu si sukni, crop top, na to červenou koženkovou bundu a kabelku. Nakonec si nazuju boty a můžu vyrazit. 

Do parku přijdu přesně na čas a Lukáš už na mě čeká. Když mě uvidí, tak se usměje a sjede mě pohledem. Usměju se na něj a když se pozdravíme, tak ho ještě obejmu.

"Sakra An, tohle mi nedělej," zasměje se.

"Co jako?"

"Že mi způsobíš infarkt, tím jak vypadáš."

"Ale no tak, zas tak hrozně nevypadám ne?" zasměju se.

"Vypadáš zatraceně dobře," zářivě se na mě usměje.

"Děkuju. Tak vyrazíme?"

"Jo jasně."

Když tam dorazíme, je tam už docela dost lidí. Myslela jsem, že nás tady bude tak 20, je tady o dost víc lidí. Podaří se nám najít obývák. Rozhlédnu se, jestli tady někoho neznám. Je tady dost lidí od nás ze školy i ze třídy. V rohu si ale všimnu Petra. Sakra, mohlo mi dojít, že tady taky bude.

"Nedáme si něco k pití?" vyruší mě z myšlenek Lukáš.

"Jo jo, jasně. Jdeme najít kuchyň," zasměju se. V kuchyni si oba dáme panáka Jacka a pak si každý dáme rum s colou. Rozhodneme se zašít v koutu kuchyně a povídáme si. Najednou se mi za zády ozve odkašlání. Otočím se a vidím Petra.

"Nepředstavíš nás?" ptá se trochu opile.

"Ehm jo. Lukáši, tohle je můj nevlastní bratr Petr. Petře, tohle je Lukáš, kamarád, kterého jsem potkala, když jsem byla u babičky."

Petr se na chvíli zamračí, ale pak Lukášovi podá ruku. Je vidět, že Lukášovi ta situace přijde trochu divná, ale i tak se na Petra usměje a potřese si s ním. Petr se na Lukáše pořád kouká a díky tomu je ta situace ještě trapnější.

"Taaak fajn. My si asi půjdeme zatancovat," řeknu a vezmu Lukáše za ruku a už ho táhnu na provizorní parket v obýváku. Lukáš se tomu nijak nebrání. Vměstnáme se mezi lidi a začneme tancovat. 

Tanec mi rozproudí krev v žilách a tak na mě začne působit alkohol. Díky tomu se k sobě při tanci mnohem víc přiblížíme. Lukáš mě drží za boky a já mám ruce kolem jeho krku. Kroutím se v rytmu písničky a třeme se o sebe.

Ani nevím jak, ale najednou sedím na Lukášovi v křesle a líbáme se. Lukáš náš polibek přeruší. Nechápavě na něj kouknu.

"Já... promiň. Nechci to nějak uspěchat, vzhledem k tomu, co se stalo minule," naráží na náš poslední polibek, který jsem přerušila a pak utekla.

"Jo, jasný. V pohodě." usměju se.

"Omluv mě, potřebuju si odskočit," usměju se a vyrazím na záchod. Když vykonám svojí potřebu, tak si umyju ruce a v zrcadle se upravím. Mám trošku rozcuchané vlasy, tak si je prsty pročísnu. Otevřu dveře a chci vylézt, ale do někoho vrazím. A do koho jiného než do Petra, že ano?