Zakázaná láska

Desátá kapitola

Když vlak zastaví, tak hned vystoupím a vydávám se pryč z nádraží. Venku zahlédnu naše auto, tak se k němu vydám. Ale to, kdo z něj vylézá, se mi ani trochu nelíbí.

"Čau, ségra." pozdraví mě Petr.

"Co tady děláš? Měla mě vyzvednout mamka.

"Au skoro měsíc jsi mě neviděla a teď mě ani nepozdravíš? To bolí." dá ruku na hrudník, ten zatraceně pevnej hrudník, jako kdyby ho to fakt bolelo. Otráveně na něj kouknu.

"Nemohla přijet, tak poprosila mě, abych pro tebe dojel." odpoví mi na mojí původní otázku.

"Super." řeknu otráveně a hodím si svoje věci na zadní sedadlo. Oba nastoupíme a vyrážíme.

"Tak jak ses měla?"

"Fajn."

"Nezajímá tě, jak jsem se měl já?"

"Ne." odsekávám mu. Nemám sílu se na něj ani podívat, na tož se s ním bavit. Když dojedeme k našemu domu, chci si vzít svoje věci, ale Petr mě předběhne. Vezme mi věci, tak se jen otočím a vyrazím k sobě do pokoje. Celou dobu ho mám za zadkem.

"Díky." řeknu mu, když položí moje věci na zem a dál ho ignoruju. Vypadá to, že mi chce něco říct, ale já si zalezu do koupelny a zamknu všechny dveře.

Asi po půl hodině vyjdu a vyrazím do kuchyně. Tam už stojí moje mamka, která se vrátila z nákupu. Rozeběhnu  se  k ní a  obejmeme se. Povídáme si, jak jsem se měla a jak se měli oni, když mi mamka řekne něco, z čeho se mi úplně sevře žaludek.

"Jo a promiň, že jsem pro tebe nemohla dojet, ale musela jsem jet nakoupit, protože budeme mít rodinou večeři a poprvé na ni přijde i Nikol, Petrova přítelkyně."

"Petrova co?" ptám se hodně udiveně.

"Petrova přítelkyně. No nekoukej tak překvapeně. Je to hezkej kluk, byla jen otázka času, kdy si někoho najde." řekne s úsměvem. Stáhne se mi hrdlo a jako by toho nebylo málo, do kuchyně přijde i Petr.

"O čem se bavíte?" ozve se mi za zády.

"Právě jsem Anně říkala, že máš přítelkyni." řekne mamka klidně. Zato já jsem zkameněla. Nemůžu se na něj otočit prostě nemůžu.

"Aha. Tak to je fajn." víc na to neřekne. Je mi, jako by mi někdo vrazil nůž do břicha a pěkně s ním kroutil.

"Jdu se projít nevadí?" po chvíli se severu a zeptám se mamky.

"Jo jasně, ale do pěti buď doma." křikne za mnou a já už zabouchávám dveře.

Procházím se a procházím se dlouho. Tak fajn, hlavně klid. Prostě budeš dělat, že je ti to úplně jedno. Taky že by ti to mělo být jedno. Mluvím si sama pro sebe.

Těsně před pátou se vrátím domů a jdu se do pokoje převléct. Zrovna si oblékám tričko, když někdo zaklepe a vchází dovnitř.

"Chtěl jsem ti to říct." 

"A proč bys měl?" kouknu na něj s tvrdým pohledem v očích.

"No...Bylo by asi lepší, kdyby ses to dozvěděla přímo ode mě a..."

"Hele dobrý, mně je úplně jedno s kým chodíš nebo koho zrovna šukáš. Já jsem se teď taky s někým sblížila." vylítne ze mě a hned mi dojde, že jsem to asi neměla říkat, ale dělám jakoby nic.

"Fajn." zatne čelist a odejde.

Za chvíli mě volá mamka k večeři. Sejdu dolů a nahodím falešný úsměv. Mamka mě seznámí s Nikol a já dělám, že ji vidím poprvé v životě a že ji hrozně ráda poznávám. Celou večeři mluví prakticky jen mamka a Nikol. Petr mě skoro celou dobu pozoruje. Jeho pohled mě přímo pálí na kůži, ale já se na něj ani nepodívám.

Když večeře skončí, všem se omluvím, že jsem unavená, a že už půjdu spát. Všem řeknu dobrou noc a vyrážím do pokoje. Osprchuju se a padnu rovnou do postele. Na telefonu si všimnu zprávy od Lukáše. Chvíli si píšeme, ale jsem vážně unavená, tak se s ním rozloučím a po chvíli usínám.

Kolem jedný hodiny ráno se probudím.

"Ohh ano, Petře, ano!" slyším vzdechy z Petrova pokoje. No to snad ne! On jí šuká hned vedle mýho pokoje. To si ze mě snad dělá prdel. Vezmu si polštář a připlácnu si ho na ucho. Snažím se usnout, ale povede se mi to, až když to dokončej.

  Petr

Už mě to fakt štve, jak se ke mně chová hnusně. Doufal jsem, že až se vrátí, budeme zase v pohodě. Ale to, že mi řekla, že si s někým něco začala, mě zase dostalo. Já vím, teď si říkáte, že já taky chodím s Nikol, ale to vlastně není tak úplně pravda. Když Anna odjela, chtěl jsem ji dostat z hlavy, tak jsem si s Nikol párkrát zašukal, ale jednou nás nachytala Anny máma a Nikol se jí hned představila, jako moje přítelkyně.

Nechal jsem jí při tom. Možná jsem i trochu doufal, že bude Anna žárlit, ale představa, že v mojí Anně byl někdo jinej mě fakt vytáčí. Celou večeři mě ignorovala a pak šla hned spát.

Byl jsem nasranej a potřeboval jsem si tu frustraci nějak vybít. Počkal jsem, až rodiče usnou a u sebe v pokoji jsem Nikol pořádně ojel. 

Bohužel jsem pořád myslel na Annu. Na to, jak před měsícem ona vzdychala moje jméno. Došlo to až tam, že když jsem se udělal, vyslovil jsem její jméno. Nikol si toho naštěstí nevšimla.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj, doufám, že se příběh zatím líbí. Dlouho jsem nic nevydala, tak teď přidávám rovnou dvě kapitoly. Budu ráda za jakýkoli ohlas.