Ztracený poklad

Kapitola VI

Slunce čas od času skryly mraky a les šuměl teplým větrem. Cesta mezi Ratislaví a Červnovem vedla okolo řeky Edilie a byla široká a vyspravená, neboť se jednalo o jednu z důležitých silnic. Nebylo divu. Červnov byl přece jen hlavní osadou kmene Červánkových rusalek.

„Takže popořadě," zdvihl Deran ruku, aby mohl odpočítávat body své řeči. I tak mluvil potichu, aby dva rusalové na kozlíku nic neslyšeli, v čemž mu pomáhalo i pravidelné drncání kočáru o dlažbu a klapání kopyt. „Ti dva venku vás sledovali, protože Vida utekla od oltáře?"

Samozřejmě mu o tom už řekly. Jakmile je Vel spatřil vycházet z oné uličky v pořádku, počkal na ně vilenic stranou a nechal si vše vysvětlit. Stále té komplikaci ale nedokázal uvěřit.

Vida kývla.

„Takže jsi jim pak nakukala, že tady minstrela je tvoje nová snoubenka a teď ji jedeme představit tvému otci."

„Přesně tak," souhlasila naprosto vážně, jako kdyby to bylo naprosto jasné.

Deran si opřel ruku o okraj okna a vzhlédl k Velovi, vznášejícímu se nad nimi. Sám by byl venku a hlídal okolí, ale rusalové trvali na tom, že se i strážce sveze v kočáře. Byla pravda, že hlavní cesty byly bezpečné, ale oběma mužům šlo spíše o to, aby s jeho pomocí neutekla jejich princezna. Jako kdyby mu zaplatila.

Povzdechl si. „A jak je možný, že je tvoje nastávající tak v klidu?" ukázal prstem na Píšťaličku, která si něco zapisovala do notesu.

Jmenovaná pomalu vzhlédla a pokrčila rameny. „Vždyť je to jen jako. Přijedeme, zamáváme tatínkovi a pojedeme dál," vysvětlila.

Přimhouřil oči. „A nenapadlo vás třeba, že by vám mohl vystrojit svatbu? Je jedno, jestli je to mezi rusalkama, obrama, drakama nebo třeba vílama. Manželství je platný po celý Adenice a s rozvody jsou jen starosti."

Píšťalička na něj chvíli nechápavě hleděla, než jí obličejem proběhl záblesk pochopení a její vyrovnaný výraz se změnil na tragické valení očí, zatímco upustila psací pero a chytila se za hlavu. Deranovi v tu chvíli připomínala jeden známý obraz.

„Ale né!" zaúpěla bardka. „Tohle mě vůbec nenapadlo!"

Vida se tvářila podobně, ale narozdíl od své nastávající nedokázala své zděšení zformovat do slov, a tak zůstala jen civět.

„To je mi naprosto jasný, že vás to ani jednu nenapadlo," promnul si Deran obličej. „To je ale teď už jedno. Utéct nemůžete a já vám v tom rozhodně pomáhat nebudu. Únos dcery náčelníka kmene není věc, která by Strážcovský gildě dělala dobrý jméno."

„Co tedy ale budeme dělat?" zamrkala Píšťalička.

„Budeš se modlit," probodl ji vilenic očima. „ Třeba k Lathovi."

***

Červnov byla malá osada, zbudovaná okolo Edilie. Její obyvatelé hospodařili s vodou a kontrolovali koryto.

Píšťalička vystoupila s Deranovou pomocí z kočáru a rozhlédla se po domcích z přírodního materiálu. Věděla, že rusalky dokázaly využívat zástupce rostlinné říše pomocí své magie lépe než lidé, a proto se nedivila ani stavením ve větvích vysokých stromů lesa, který místo obklopoval. Různé uličky pak spojovaly schody a lávky, a tak bylo živo nejen na zemi, ale i ve vzduchu.

„Nezastavujeme se, pokračujeme rovnou k Hlavní chýši," popostrčil jeden z rusalů, kteří trojici přivezli, Píšťaličku vpřed.

Deran na něj vrhl varovný pohled, ale ten zůstal nepovšimnut.